Varanasi IV

Pred patou se nutim z postele, abych se dozvedel, ze projizdka lodi je az od pul seste. Hotel je ztichly, plny tmy a spicich lidi. Restaurace prazdna, jen na jednom stole pod prikryvkou lezi cisnik. Je podmraceno, takze z usvitu neni videt mnoho. Podel reky se ale do prohbouzejiciho dne koupaji a omyvaji rady indu. Chtel bych pak fotit v ulicich, ale blbne mi fotak, jdu tedy zpatky do hotelu. Dnes ocistna joga - prolevam si nos slanou vodou a vyfrkavam ze sebe smeti :)

Dopoledne, kdyz se fotak na chvilku umravni, se zase vydam na toulky podel ghatu. On sice hned zase zacne zlobit, tak do nej trochu prastim zboku (protoze to driv vedlo k naprave), cimz se vsak nalomi drzak baterek. Musim si koupit izolepu a narychlo to resit, koupim si pak na zal nejake obleceni.

Odpoledne dojdu az k nejzazsimu ghatu Assi, po ceste si necham oholit hlavu, holic se pak na me vrhne a nez stacim cokoliv rici, masiruje me. Pak uz ani nemam chut cokoliv rikat.

Druhy a mene slavny spalovaci ghat zhne nekolika hranicemi. O planouci polena se opiraji naha lytka - vic z mrtveho uz nezbylo.

Ghaty Varanasi maji zajimavou atmosferu. A strma dlouha schodiste, ktera zmizi v bludisti zamotanych a stisnenych ulicek, barevne steny starobylych domu, opustenych palacu, kde dnes najdes uz jen opice. Oltare a stromy, lingamy, hrozny lanem spoutanych barek, opravari a konstrukteri lodi, prani pradla a umyvani nadobi tou spinavou vodou, nedaleko od koupajicich se krav, ktere potom polehavaji v jemnem sedem prachu, co prinesla reka. A samozrejme k tomu i to nikdy nekoncici spalovani. Sedm druhu na hranici neskonci: sadhuove a deti, ti co zemrou ustknutim kobrou a nebo je zabije zvire, ti s leprou nebo nestovicemi a tehotne zeny. V takovem pripaede se vezme lod a na hloubce se telo shodi do vod, zatizene kamenem. V opacnem pripade hranice hori tri hodiny, obrad probiha takto: nejprve se telo omyje a zabali do platna, polozi na nositka z bambusu a zavine do rudeho sari. Nosici a pruvod, pochoduji co chvili uzkymi ulickami mesta. opakovane, opakovane provolavaji: rama, rama. Satyhe. Ve smyslu - tak je to spravne, tak to ma byt. Dojdou az ke spalovacimu ghatu, nejstarsi syn si oholi hlavu, postavi se hranice, telo se omyje (stale zabalene do sari) ve vodach Gangy, polozi na hranici. Zapali ji syn a ona pomalu hori. Prach jsi a v prach se obratis. A tady to je zive a neobrazne. Je to vlastne ohromne zvlastni a neobvykle, pro Evropana, ze sveta, kde smrt je ocim skryta.

Varanasi III

V pokoji bez oken i v puli dne panuje tma a tak spime predlouho. Dneska pojedou kamaradi do Nepalu. Spolu s nimi navstivime Sarnath a zaridime si kurzy - je to ve vesnici, jeste asi nejakych 5 km dal. Uprostred smaragdove zelenych poli, daleko od vseho, na kovovych vratech kolo - dhamma.

Vevnitr jen dva hlidaci, neumi anglicky. Posadi nas a volaji. Po telefonu vysvetlime, o co nam jde, ten clovek na druhem konci dratu to pretlumoci, pak prinesou otrhany blocek a zapisou si nas do nej. Jmeno, zeme, vek. Usmevna procedura. Po ceste zpet do riksi pristoupi krasna Indka.

V Sarnathu se potulujeme po stancich s tretkami a predmety. Za prijatelne ceny tu prodavaji kamenne truhlicky, par jich koupime, jen nevim, jak se mi to vsechno povede vmestnat do batohu, uz predtim byl plny.

Zpatky stihneme autobus, Jirka za jizdy usina a povazlive se naklani nad otevrenymi dvermi. Trneme my i Indove okolo. Do Sarnathu nas vezl sebevrazedny riksak - rozbite predni sklo, drobna srazka a mnoho tesnych minuti, casta jizda v protismeru.

Vecer louceni a my jdeme spat docela brzy, rano bych rad stihl lodku. Zacal jsem chodit na lekce jogy - je to prijemne protazeni a probuzeni.

Varanasi II

Druhy den v tomto meste. resim si korespondenci a dostavam na cd fotky a na samotne mesto skoro neni cas. Zkusime jen s Lenkou najit nejakou pujcovnu kol, ze bychom se jeli podivat do Sarnathu a zaridili si ty nase kurzy, ale nic nenajdeme. Jen kdosi, za nehorazne castky, dve rozlamana koliska a i to se nam podari domluvit az tak pozde, ze tento sverazny plan neuskutecnime. Vecer prijel Jirka, snime ananas, s Kaldou zakourime mistni hasis a jdeme spat az prilis pozde na to, abysme rano stihli projizdku lodi, pri usvitu.

Fotodokumentace

Trochu predbiham. Nedari se mi docela udrzovat blog uplne aktualni, protoze internet tu neni vzdy k potkani, nebo neni dost casu na prepisovani. Jsme jiz ve Varanasi a na denik a zajimavosti zazite v tomto hodne zajimavem meste si jeste chvili pockate, nicmene podarilo se mi trochu podojit fotoaparat a zavesit par fotek do site. Takze se muzete pokochat nekolika snimky z nasich cest. Zacina to cestou po Pakistanu, uvidite tam par snimku ze zavirani hranic, Amritsar a zlaty chram, dale par fotek z McLeod Ganj a cast naseho prvniho treku pres prusmyk Indrahar. Fotky, doufam, budou casem pribyvat. Adresa fotogalerie je: picasaweb.google.com/rousik

Vsechny zdravim a preji prekrasne dny.

Varanasi

Varanasi. Misto, co me plni ocekavanim. Zvedavy na jeho zakouti, chut a atmosferu. Ganga a rady pobreznich ghatu, taky spalovaci ghat Manikarnika, kde se nepretrzite mrtvi promenuji v popel. Kdyz ve Varanasi totiz hinduista zemre, dosahuje automaticky moksi - opousti kolobeh znovuzrozeni.

Nas hotel je jen par ulic od toho ponureho mista - Shanti gusethouste, vysoky petipatrovy dum, na strese terasa s vyhledem, restaurace. Godaulia - stare mesto, kam nesmeji riksi. Vhloubeni do jeho krivolakych ulicek a cest. Domy se k sobe naklaneji, kravy zavazi a psi smejdi ve smeti, kravince a cervene plivance po betelu. Caje do keramickych salku, pak je odhodit, pod botou jen zapraskaji, na narozi kluci hraji kriket. Tesno a rusno.

Dnes jen oddychujeme, pred mestem izolovani peti patry. Jen zvuky, zpev, hudba, propletena zvolani a krik opic. Zlutohneda ganga, jeji protejsi piscity breh a ve vzduhu desitky drobnych draku. Opice posedavaji po rimsach, pobihaji, lomcuji vlnitym plechem strech. Paviani s cervenymi zadky.

Manikarnika ghat a vecne horici hranice, nespocet vyrovnanych piliru dreva, cas od casu se objevi nosici, prozpevuji, nesou dalsiho mrtveho. K nebi stoupaji pruhy dymu a muzi s oholenymi hlavami hledi do nenasytnych plamenu. Tolik smrti, tak prirozene, nikterak vulgarni, tak vyhledavane misto snad i kvuli tomuhle nezvyklemu zazitku, pocitu...

V podvecer na hlavnim ghatu probiha puja - hinduisticka slavnost. Pet oltaru, hrac na tabla a pohyby, kadidelnice, vonne tycinky a horici pochodne, pet obradniku jimi do vzduchu kresli obrazce do ctyr svetovych stran. Zpev doprovazeny rytmy. Reku pohltila tma, takze s poslednimi schody konci svet, lod klouze v nebyti. Lethe bez stribrnych pen a ohne dohorivaji, par kvetu a svici pro stesti, poslat vodou kamsi. Ty davy drobnych bludnych svetel.

Den zakoncime v odlehcenejsim stylu - jdeme se podivat do kina na Bollywoodsky film. Nerozumime slovu, vychutnavame tanecni sceny, domyslime si dej srdceryvneho romanu - pribeh treba nekdy priste :)

Khajuraho

Mestecko pod nanosem noci spi, jen par psu se toula, ticho. Par riksaku schoulenych pod dekou preckava ten cas nikoho. Je chladno a pri jizde do Jhansi dokonce docela zima, profukuje. Autobus je i tak rano neskutecne plny, lidi se tlaci, visi za ruce ze dveri ven, na strese nekdo mezi pytli a batohy spi. Tlacenice a krik, hadky kterym nerozumimj. Pet hodin do Khajuraha.

Khajuraho. Prolezle neodbytnymi prodavaci cetek, riksaky, dohazovaci hotelu. Proslule tzv. erotickym chramovym komplexem - kamasutra temple tomu kdekdo rika. Chramu je tu vicero na ruznych mistech, nespocet soch zdobicich jejich steny, velmi propracovanych se zdarilymi detaily. A tu a tam nejaky soulozici par v krkolomne pozici, nahate kamenne damy, oralni i skupinovy sex. Vzdy jen par skrytych scenek na kazdem chramu. Dama osoulozena psem, nepotkany obrazek muze znasilnujiciho kone. Kdyz na tyto chramy poprve narazili Anglicane, byli sokovani. (Popsali to krasnymi slovy. Ta jsou ale v pruvodci, ktery uz nemam po ruce, tak to musim doplnit, az se vratim domu.)

Na autobusove zastavce potkame cecha a slovenku. V Indii jsou jiz asi 2 mesice, toulali se predevsim ve vzdalenych severskych oblastech Ladakhu, Zanskaru a Kasmiru. Jejich pribehy jsou zajimave. Svet je maly a potkali se tam s Ditou. Dokonce pry jednou zazili havarii autobusu, prevratili se. Ridic a kondukter pry utekli a postarejte se o sebe sami. A mistni se starali jen o sebe. Jedine zahranicni turisti se trochu snazili situaci resit, nejak pomoct ostatnim. Nic vazneho se nastesti nestalo.

Nocni vlak pojede pres Mahobu, pred nadrazim par kramku a stanku, spinava stinna dhaba, kde tisim hlad thali a vodou co divne chutna, caj, par sladkosti.

Na nastupisti polehavaji pod dekou a spi, zatimco cekaji na vlak. Zrizenec s megafonem prochazi po perone a houkanim hloucky spacu probouzi. Opet nemame listek a rezervovana mista do sleeper class, ulehame na tech par volnych mist na zemi, co se jeste najdou. Az pak, v prubehu noci nas pruvodci dovede na uvolnene palandy. Po zaplaceni prirazky.

Posledni autobus do Khajuraha jede prilis casne, takze v tomto tak prijemne ztisenem a uvolnenem miste zustaneme az do zitrka. Mistni palade a chramy skytaji mnoha stinna mista chranena pred upornym zarem. Rozpukanos5t a seslost starim, nedbalosti. Dumyslne geometrie staveb.

Taky prokramarime mistni stanky a kupujeme ruzne cetkovi, smlouvame s cuhti o ceny naramku, sossek, obleceni. V dhabe si opet dam lilek (ktery jsem mel i vcera k veceri) a kuchar teprv bezi vsechno koupit naproti ke stanku a pak to chysta a trva mu to ukrutne dlouho a jeste se nas pokusi osidit o nejake penize, tak se ten jeho svindl pokousim alespon minimalizovat.

Tele oblizuje druhe tele, v prachu se stavi nova panelova cesta, zas o kus dal, k dalsim domkum. Stary chram je zamceny, posran od ptaku, obydlen divokymi vcelami, co si na jeho rimsach stavi uly. Pod kupoli hlavniho oltare hlasite krouzeni a krik, susteni kridel vlastovek, co to tu osidlily namisto cloveka. Na zdech line posedavaji opice s dlouhymi ocasy. Beda tomu, kdo by je chtel skadlit. Ceni zubyt a vypadaji nebezpecne.

V noci bez vetraku nas pokousou komari. Budik zvoni ve 4:30, vyrazime ukrutne brzy.

Jhansi a Sanchi

Jhansi. Siroke spinave ulice jeste ospale skoncenou noci. Chram s tygri hlavou na miste vstupu, hadi oltar. Za zdi se strarik upravi, ucese, usmeje. Autobusem pak do Sanchi za prastarymi budhistickymi stupami. Vypadaji jako vyzkumna centra z kamene nebo obracene satelity. Obklopene upravenymi puvabnymi zahradami. Sucho a horko. Ve stinu stromu sedi mnich v oranzovem habitu a pred bohate zdobenymi portaly zajezdy starych Sri Lancanu s salami. Rozvaliny dalsich staveb, vykopavky.

Nedaleko jsou jeste jeskyne Udaigiri. Oploceny skalni masiv s vysochanymi svatynemi a sceneriemi, postavami bozstev, schody na vrsek skaly a ohromny vyhled do okoly, stary seschly pruvodce sice neumi moc dobre anglicky, ale jinak je moc mily. K upati se lepi drobna neduziva viska.

V Sanchi snime obed u podnikaveho mladeho sikha, vymenime dolary a koupime bajecne v pisku opecene buraky, voni kourem. V poklidu pockamen avlak, ktery ma hodinu zpozdeni. Z Jhansi pojedeme do ospale vesnicky Orcha. Tam doputujeme dlouho po setmeni, ulice plne vymolu, kramky zavrene, prochazime ztisenou tmou - psi, kravy a chresteni vsudypritomneho hmyzu po zemi, vzduchem. Brouci a broucsiska obrovskych rozmeru.

V Hinduistickem chramu prave probiha modlitba - shromazdeni zpiva, pak od pomalovaneho kneze obdrzi (oni i my) kus cehosi sladkeho s tony koziho syra (asi se tomu rika prasad). To sni a u brany naposledy zanotuji par slabik, par slov. Venku hlidac. Na dlazbe a hadrech spi lidi. Poutnici. Zebraci. Levny hotel Sharma, jen zprvu tichy a setmely, majitel uz spal. Je tezke s nim vyjednat jedine dvouluzko pro vsechny.

Fatehpur Sikri

Tezko se vstava. Jedeme do nedalekeho opusteneho mestecka Fatehpur Sikri. Vidime dalsi mesitu z cerveneho kamene a bileho mramoru, kona se tu zrovna nejaka slavnost ci festival. TRo znamena spousta stanku a spusta prodejcu tretek z kamene a mramoru, naramku, pohlednic; spousta zebraku a deti co skemraji o pero, propisku, cokoladu, rupii, dolar.

Pruzkum a cesty tu a tam nam zaberou tolik casu, ze nestihneme ani posledni autobus - riksaci a jeepy pozaduji nehorazne castky. Nakonec se nam docela za levno podari narazit na auto (i kdyz stale draz, nez mistni), ktere jede do Agry a je po strop plne - v jednu chvili napocitame 24 osob sedicich a zavesenych po stranach vozidla, vsude, kde se da, plus blize neznamy pocet osob na strese. Ridicovi se pres predni sklo houpaji nohy jednoho z pasazeru. Naproti nam sedi rodinka - matka, otec, tri deti, to nejmensi je kojeno. Vecerni vlak nestihneme. Koupime si listky na pozdejsi dobu, a az pak se rozhodneme, ze zkusime jet o neco dal, az do Bhopalu, odkud to bude blize do Sanchi, kam take mirime. Revizor, kdyz mu vysvetlime nasi situaci, nas posle do vedlejsiho vagonu, kde si najdeme mista ke spani, ani neplatime zadnou prirazku za spaci vagon ani za dalsi 3 hodiny jizdy k dobru. Vystoupime nad ranem v Jhansi.

Agra

Z nadrazi do hotelu Riz nas odvezl mnohomluvny a neodbytny riksak Munna, se kterym jsme se nakonec dohodli - respektive nepodarilo se nam se jej zbavit - ze nas poveze po mistnich pamatkach, za celkem sympatickou cenu 400 rupii. Jiz velmi brzy rano, pred sestou, mirime na pamatku snad setove nejvehlasnejsi, abychom se vyhnuli nekonecnym davum. Taj Mahal. Nevim, nakolik pusobila sama stavba a kolik tomu pridalo me ocekavani od udajne nejkrasnejsi stavby sveta, ale ten moment, kdy se projde rudou branou a otevre se pohled na snehobily mramorovy kolos s kopulemi a stihlymi sploupy, se symetrii zahrad a cervene kamennych mesit po stranach, byl uzasny. Az z toho mrazilo po zadech. I tak casne rano tu byly spousty lidi, povetsinou cizokrajnych. Stavbu ohlodal cas a jiste i nescetne nenechave prsty vandalu odlupujici a loupici intarzie z drahych kamenu. Ty obrazce a vzory vykladane z pestrobarevneho kameni lepeneho do mramoru je technika, kterou zdejsi kraj proslul. Stari mistri z Persie sem prisli Taj Mahal postavit a pak tu zustali.Venkovni geometricka vyzdoba je misty olamana, vytrhana, diry jsou ledabyle zamaznute cementem. Tu a tam okorale a pukle kamenne vyzdoby a kvety. Vsechno jsou to ale prevazne drobnosti, ktere zaujmou az zblizka. Jak velkolepe to ale muselo byt tehdy?

Taj Mahal je hrobka, kterou pro svoji zenu nechal postavit Shah Dzahan, dvaceti tisicum trvalo dilo celych dvacet let. Sah mel pry v umyslu postavit na druhem brehu reky Jamuny tzv. "cerny Taj Mahal" - identickou kopii stavby, jenom v cernem mramoru. Nikdo tomu dlouho neveril, az do chvile, kdy se na udajnem miste odkryly zaklady odpovidajicich tvaru a rozmeru. Jenomze mu to prekazila smrt. Romanticka verze tvrdi, ze sah naposledy vydechl pri touzebnem pohledu z vezeni (z trunu sesazen a uveznen snad vlastnim synem) na hrobku sve zeny, pry to ale spis zavinil alkohol a predavkovani afrodiziaky ;-) O Taj Mahalu by se dalo napsat spoustu faktu, ale ty si muzete najit na Wikipedii.

Dalsi navstevou jsou udajne "dilny" s odevy, stribrem a mramorem. Jsou to ale vpodstate jenom obchody pro turisty, kde je v zakulisi obcas videt, jak jednotlive predmety vznikaji. Munnu za tuto zastavku nejspise cekaji nejake provize.

Baby Taj je hrobka podobna Taj Mahalu - proto taky to oznaceni, ve skutecnosti se jmenuje uplne jinak - je ale malicka, mene slavna a tedy i mene navstevovana, coz je prijemne.

Red Fort - cervena pevnost. zcasti obsazena armadou, zcasti zhroucena,. zbytek otevreny verejnosti. Stavby z cerveneho kamene, mesity a zahrady z bileho mramoru s intarziemi, nadvori, slouporadi, vyhledy na mesto. Vse okousal cas.

Cekam, az si pevnost doprohlednou i Kalda s Petou a dam si na ulici caj. Rodinny podnik - chlapek a jeho syn.

Posledni povinnou zastavkou je kasmirsky obchod, Munna sam priznava, ze z toho bude mit provize, kdyz tam budeme alespon 20 minut... Ale krame je nechutne predrazeny, latky, stolky, sperky, drahe kameni, obleceni, cetky, koberce. Bereme to jako prohlidku muzea, ptame se na cenu, zertujeme. Podari se nam dokonce urazit majitele, kdyaz mu sdelime, jaka je podle nas realna cena jednoho kaminku. Vecer se nechame riksou dovezt do restaurace na veceri. Vyborne kure Tandoori (tandur je takova hlinena kruhova pec. V maloktere Indicke restauraci v Praze a vubec v cechach ji skutecne maji a pry je to zarizeni velice nakladne, tady se ale ta z hliny uplacana picka najde skoro v kazde poulicni dhabe), Kabuli Nan - placka s medem strouhana tvarohem.

Delhi

Old a New Delhi a ruch velkomesta. Mijime prodavace vseho: kufry, batohy, naramky. Salaty a dzusy, kose pestrobarevneho ovoce. Saty, latky, cetky. Cistici bot a prodavaci vodotesnych hodinek - mnoho jich plave ve zlutem lavoru. A podel zdi zebrraci s natazenou rukou, starci, mrzaci bez koncetin. Jini spi, polehavaji vsude. Cisti, spinavi. Spolu s psy a hromadami odpadku. Zkousieme si zaridit levnou letenku, ale je nedele, skoro vsude zavreno. Na tech par mistech nabizeji letenky nikterak levne, pres internet to tedy asi bude nejjednodussi.

Centrum mesta - Connaught place - je kruhovy park a travnik, nekolik soustrednych kruhu ulic, pak jako paprsky na vsechny smery miri Radial Roads ruznych cisel. Jenom projdeme okolo cervene observatore Jantar Mantar, kdew se nam nechtelo platit vstupne, najdeme potom - byt s jistymi obtizenmi - skikhsky chram (nebo-li Gurudvaru) Bangla Sahib. Davy mistnich i turistu. Sikhove nosi turbany, dovnitr se smi jen se zakrytou hlavou, dostanu oranzovy satek (v komurce pro turisty), necham jim sve boty.

Nadrvori zakryva plachta napjata mezi lany, podeprena nekolika volnymi sloupky z bambusovych holi. Vnikaji pod ni zavany vetru, vzdouvaji platno a sloupky klepaji v mimorytmech- tu zvednuty do vyse, tu srazeny zpet k zemi. Sedi tu pestrobarevne skupinky, rodiny. Uvnitr chramu zni zpev a tabla, husty dav krouzi okolo zlate svatyne. Na nadvori najdeme posvatnou nadrz s rybami, ve kterem se koupou verici, polehavaji okolo, bavi se a nebo spi. Sikhove v modrych turbanerch obchazeji okolo a vycini tem, co si sundali pokryvku hlavy.

Cestou k parlamentu nam riksak nabidne velmi dobrou cenu pod podminkou, ze se nenechame odvezt do jakyhosi kramku a pet minut tam budeme. Tradicni zalezitost, kyvnem na to nakonec - je to dost daleko a ceny jsou - jak jinak - znacne premrstene, bohuzel na sto stoji nakonec tolik casu, ze k parlamentu se dostaneme tak akorat vcas na to, abychom se na nej zdalky podivali a sehnali si dalsi riksi k nadrazi. Odjezd do Agry.

Chamba

Rano line, uloudane po lihu predesleho vecera, krusne. Na pokoji doplytvame plynovou bombu - to jest jeden caj za druhym a cinske polivky a na zaver puding se vsim sladkym, co zbylo. kdyz se probereme a dame do hromady, hodime batohy do mistnosti se spoustou starych televizoru a jdeme probloumati mestem. Je cele prorostle starobylymi hinduistickymi chramky - sikarami. Rostou z potemnelych a klikatych vedlejsich ulicek, naklani se vahou veku, spi kolem nich psi. Ohne asfalteru. V chramovem komplexu se nesmi fotit, oltariky jsou omastene olejem, v kaluzich plavou zlute kvety, ohorele kousky kadidla...

Nad mestem je jeste jeden chramek plny zvonu, rezavych vidli. Hrozny zvonecku vytvareji pusobive obrazce. Tmavy kamen pekelne pali do bosych nohou. Schody k tomuto mistu jsou vysoky a dlouhy, parno je cini jeste delsimi, nez ve skutecnosti jsou :)

Obedvame kousky kurete s omackou a ryzi a pak rychle pro batohy a autobusem do Pathankotu, pet hodin jizdy. Nocni vlak nas pak doveze nad ranem do stareho Delhi. Hrajeme kostky, coz privabi pozornost vlakove straze. Tri muzi s puskami a v turbanech na nas koukaji, pak seberou papir, kam si piseme body a krouti nesouhlasne hlavou - no, no! Marne se pokousime vysvetlit, ze nejde o zadny hazard, pak ale radsi kostky sbalime a jdeme spat. Luzkovy vuz, tri palandy nad sebou, vyspime se do ruzova...

Do Chamby

Budi nas cajem, k snidani par brambor na loupacku se soli a pak bajecne bramborove placky - parantha. Spolu s hrstkou mistnich jdeme na autobusovou konecnou, ktere rihaji Dhal, nez prijede bus, tak stihneme dalsi dva caje. Zaciname vylety merit od caje k caji. Do Chamby je to pet hodin jizdy po vozovce ve stavu hroznem a nebo jeste hrosim. Strme svahy konci rekou, zatacky jen z vyskladaneho sterku a kameni, sutry odletuji, mizi v prazdnu nebo zurive busi do omlacene kapoty naseho stroje. Okny sem litaji mracna prachu, ridic je bud hodne dobry a nebo sebevrah. Kondukter musi jednou dokonce vystoupit a holi rozehnat stado koz, abychom projeli. Mijeni dvou autobusu, mijeni se s jerabem a couvani zadkem nebezpecne blizko kraji. A ac je to trochu s podivem, v pet jsme v Chambe, zivi a celkem zdravi. Hotel vyjde levneji, smenarna tu neni. Trochu jidla a v kapse poslednich par stovek. Pro nas pro vsechny. Vecer potkame bankomat. Oslava po horach. Ve vsetly se lesknoucich ulicich u prasivych psu kupujeme ryby smazene v prepalenem oleji v obrich cernych panvich, balene do brzy mastnych novin, za rohem koupime kureci kousky v omacce, peecena kurecui stehna, pivo , caj. Po horskem hladoveni koname hon po mase a a dobrutkach. Skoncime v bartu, kde se zaverecne opijeme pivy a ginem az nam z toho bude rano krusno a bolavo.

Prusmyk nas nepustil

Pres noc nasnezilo, prechod sedla neni mozny, alespon to rikaji pruvodci. Propustime pruvodcea a dalsi hodinu se hadame o tom, kolik jim zaplatime, nakonec se dohodneme na odstupnem 1500 rupii. Zbylo nam pak uz jen malo penez, uvidime, jak s tim vystacime, taky dost zalezi na tom, kdy se nam povede vymenit dalsi dolary, nebo podojit kartu, nekde. Zmareny prechod nam ponekud naboril plany. Dopoledne jsme si s Kaldou vyslapli snehem kus pod sedlo. Kouknout na ten mirumilovny ledovec z nasi strany a neco malo vyfotit. K poledni padne rozhodnut, ze zde nebudeme spat a ztracet cas, byt je tu pekne, zkusime se misto toho vratit do Kugti. Vyrazime okolo pul druhe, je chladno a trochu sposnehuje. Nize pak sluncezapad oranzovou barvi protejsi svah a kresli siluetu stareho sucheho stromu proti vylestenemu nebi.

Hlavy bodlaku jsou
horkovzdusne balony
z cizokraje

spolu s dnesnim sluncem
dohorivaji

Okolo sedme, tedy jiz za tmy, dorazime do vesnice. Mladsi z pruvodcu - tedy spise prekladatel - ma jeste Kaldovy ponozky, tak jej vyhledame. Jsme pozvani na caj a veceri (predtim u kramku stihneme jeste jeden caj a vystydlou pakoru (cibuli v testicku). Staveni, pry asi tisic let stare, bylo postaveno v dobach, kdy tady padala obrovska mnozstvi snehu. Vse je tedy uvnitr, aby nebylo nutne pres zimu vubec chodit ven. Skladiste, chlevy, bydleni, kuchyne s pickou a hromadou dreva na zatop. Schodiste tesana z kmenu stromu. Otec, matka, dva mladsi bratri (nejmladsimu se rika "Hengloa", coz v mistnim nareci znamena zizala), stryc.

Jime a pijeme, povidame, kouri se opet caras. Pred dvema lety tu asi mesic bydlely nejake holky z Francie a zkoumaly mistni kulturu - zpivaly i tanacovaly s mistnima. Pruvodce studuje techniku v Shimle, je mu 23 roku. V Brahmauru pry zije zena, co se obleka a chova, jako by byla mistni, ale jeji plet je bila. WWI je nejaky druh boxu nebo zapasu a v reprezentaci je pry nejaky silak z Himachalpradeshe. Byt nase puvodni predstava byla postavit stan nekde za vesnici, nakonec radi prijmeme pozvani k prespani.

Duggi - Alwas

Rano jsme se opet rozesli. A+H+K smer zpet ku Kugti a dal, taky stihnout letadlo z Dilli, my do prusmyku. Dostaneme neco z nevyuzitych zasob, na ohni spalime odpadky - je to barbarske, ale co jineho s nimi? Vyhodime-li je ve meste, pak jedine na skladky, kde budou spoustu let, nebo nez je nekdo jiny spali. S neporadkem a odpadem se tu mnoho nezatezuji, je vsude.

Od taboriste po prave strane hrebenu, podel ricky Budhil. Vlevo tece Duggi a jde se tudy ke stejnojmennemu prusmyku. cesta stoupa, za cas se objevi puvabna nahorni planina - stado krav a par jaku, za tim uz se tyci prusmyk Kugti a ledovec, na druhe strane pry vyrazne neschudnejsi a neprijemejsi. Sli jsme prekvapive dofela kratce - asi jen 4 hodiny oproti ocekavanym sesti. Zitra pravdepodobne zkusime zdolat prusmyk jen naalehko a skouknout druhou stranou. Vyckame, zda se podari kamaradum ziskat nam pruvodce, ktery by za nami mel nekdy prijit. S nim by se nam to snad mohlo povest, cestu najit, dojit do Lahaulu.

Navecer hrajeme kostky a pruvodci dorazi. Jsou dva, maji planek, kde nas najdou (dovolaji se piskanim) a dopis od kamaradu, kde je psano, co bylo ve vesnici domluveno. Presto musime jeste notnou chvili smlouvat, nez se nam podari domluvit temer stejne podminky. Prisli nalehko, nemaji kde spat a co jisto. Ubytujeme je v jednom stanu s Kaldou - celou noc kouri a je jim zima, kalda musi jednomu z nich pujcit kalhoty a ponozky.

Kugti - Duggi

Trochu si prispime a vyrazime az okolo 11 hodiny, opet je horko a cesta se klikati prachem vzhuru. Podel cesty se mihaji vyplasene jesterky a potkame dokonce i jednoho hada. Po strmem vzestupu po sikmo dlazdene stezce dorazime do Keylong Temple. Cerveny dum a prapory, nad branou tri zvony a na dvorku stary zkrabately hlidac. Musime se zout a omyt si ruce a nohy, uvnitr chramu je temno, oltar a spousty zvonu a cervenych praporku s trasnemi. Zaplatime par drobnych a dostaneme oplatkou hrst ovonenych burizonu. Ke snezeni. Kdyz chram opustime a o kus vyse v zakrytu strechy varime caj zatimco prsi, hlidac se zabali do deky, nacpe si cilum travou a zkouri se a v desti pak na nadvori spi.
Klikata stezka se mezi polomy a zakrslymi borovicemi vine dal az k louce, kde potkame stado krav a rohateho byka, ktery vyhruzne hrabe kopytem. Sikmy mirny svah hojne kamenity. Pak dojdem ke kamennemu splazu, najdeme misto na stan. A shora nam naproti prijdou Anicka, Komar a Honza. Za prusmykem je stary zly ledovec se spoustou puklin a bez zretelne cesty. Honzovi spadl pri spousteni batoh a spoustu veci se mu rozbilo. Pak pry bivakovali asi 300m pod vrcholem a celou noc okolo padaly kameny. Bez pruvodce to asi nepujde, ale prinejmensim se na sedlo pujdeme jen podivat.

Vesnice Kugti

Tak bajecne jsem se uz dlouho nevyspal. Mistni prastary chram je rozsahly komplex sestavajici z mnoha budov a pilirovytych svatyni, chramku, oltaru. Taky dvou skol, takze se sem trousi uniformovani skolacci s deskami na psani pod pazi nebo obrovskou taskou. Jdu sam a trochu si fotim. Potkam psa o nemz mylne usoudim, ze je mrtvy - kolem zadnich noh a ocasu vubec nema kuzi, leskne se masem a vyhrezlymi vnitrnostmi (Kalda ho pozdeji videl nekam jit). Taky spousta ruzne jinych ruzne hnusnych a prasivych coklu. Smecka jich spi pod koly kamionu.

Na zaparkovane motorce sedi chlapek bez noh a zvani s Kaslavym. Ten trochu a se strasnym prizvukem hovori anglicky aslibuje mi, ze me dovede k niternetu. Takze me opet vezme do chramu a na caj do mistni dhaby, kasla, mluvi, zdravi se s mistnima, tohle je svaty mzu - oden do zlutooranzoveho. Kancelare. No internet. Buh siva mel dlouhe vlasy spletene v dredy a to jsou reky Indie. Setresu Kaslala a koupim par drobnosti na dalsi trek, s ostatnima se shledam v hotelu. Rychle se sbalit, zaplatit ucet za hotel a veceri ( 971 rupii za vsechny). Do Hardsaru namisto predrazenym taxikem jedeme dzipem za 15 kacek na hlavu, vmestna se do nej asi 10 lidi plus 3 deti. U mostu pres reku pak pockame na bus, ktery by nas mel dovezt kus cestky k vesnici Kugti. Pet ci sest dni stravime mimo civilizaci, pokusime se prekrocit prusmyk Kugti (s prechodem ledovce) a dojit do udoli Lahaul, do Manali a mensiho mestecka Vashist, kde jsou sirne horke prameny, na ktere se jiz vsichni dost tesime.

Cesta je sterk a kameni a hloubka dolu. Tam tece potok, huci zlovestne. A stary rozhrkany vehikl se tudy sine a v zatackach trneme. Ridic je prekvapive krestan, vedle volantu sbity ohromny kriz z trubek, ten skrz sklo ukazuje do propasti kam mirime. Nalepka s kristem ukrizovanym a taky jeho srdce a okolo dvanact apostolu. Oboji to vypada jako mistni svate obrazky s Sivou a dalsimi bozstvy. Stejny system. Snad ze by hinduismus na tyto strme stezky nebyl dosti ucinny? Zpod kol vyletava sterk a pada do hloubky, v zatackach se stroj povazlive naklani a kola jsou tak blizko kraji. Tak blizko hrany. Zivot na vlasku? Zastavi u domu sbiteho s prken - k dostani zvykacky, zvykaci tabak s namletymi betelovymi orisky, caj, susenky, okolo posedavaji lidi. Do Kugti po uboci kopcu vede prasna cesta, je horko a po kamenech kolem pobihaji jesterky. Borovice voni. Minou nas vesnicane; bez batohu jsou o poznani rychlejsi. I roztreseni starci.

Ubytujeme se pred vesnici v resthouse, majitel tu jeste neni a tak opet (po kolikate uz) pozvani na caj - u ucitele. Jeho dcera je prekrasna a neustale ven vynasi doterne jehne, co ciha u dveri na kazde jejich pootevbreni. Pokoj za 170, nefunguje zachod. Vedlejsi za 300. Smlouvani. Premlouvani. Otravene vyrazy, naoko. Tak nakonec taky za 170 a stejne pak zjistime, ze ani zde netece voda, takze se zachodem je to stejny :)

Za sera nakoukneme do vesnice, sehnat neco k jidlu. A ten styl, domy, namesti. Drevo, hlina, kameni, tramy z otesanych kmenu. Krivolakost, nedbalost. Semknutost staveni. Opet tak jine a fascinujici. Kam az to stupnovani rozdilnosti a jinakosti muze jit? Tmou plavou zeny se snopy slamy na zadech, kun, deti si hraji, male kramky - na drobne sbite boude je bilou barvou napsano tea shop & general store. Chlapek nam pripravi caj, jezaty knir, svrastely oblicej, roztreseny a stary, kasle, kouri. Sejdou se tu a kouri caras. Kourime s nima. Pak jime u jednoho z mistnich - tradicni capati, ryze a bramborova paliva omacka. Opet to same, opet trochu jina chut, opet bajecny zazitek. Vodu uz piju, zatim bez nasledku :) Je tu tez sadhu, prekvapive mlady, obleceny v ruzovem habitu. Poranil si nohu, slapl na ostry kamen, bose a od prachu myje je v horke vode v lavoru a dame mu na ne desinfekci, alespon. Je z UP (Uttarpradeshe) a kona tu pout po svatych mistech. Vysvetlujeme, ze Cekoslavia uz neni - Ceka & Slavia. Rozdeleni. Pred nekolika dny tu prosli 3 krajani. Takze Anicka, Honza a Komar. Jdeme v jejich stopach.