Indie: 20.10. - Naposledy Varanasi

Za námi je Vipassana. Jediné, co k tomu teď mohu říci, že šlo o zajímavou a neobvyklou zkušenost. Jestli to bude mít nějaký přínos záleží dost na tom, jak se mi podaří v tom pokračovat. Ale bylo určitě obohacující alespoň zkusit praktické nasazení "budhistické filosofie". Jak ale říkám, až další čas ukáže... (ukázal, že jsem líný jak veš)

Zpět ve Varanasí a posledních pár dní přede mnou. Už jsem na to sám, Lenka před několika hodinami odjela do Darjeelingu. Klikatá cesta zpět do hotelu, jehož jméno si nepamatuju a i přesné místo vím jen nepřesně. A k tomu Godaulia (čili staré město) je už taková ztrácivá. V noci plná světel. Nebo tmy a obrysů kolemjdoucích. To v úzkých neosvětlených průchodech mezi intimně nablíženými stěnami domů, nebo když čas od času vynechá proud. Pomlka.

Místní Golden Temple se pyšní špičatící se vysokou věží zdobenou téměř tunovým množstvím zlata. To vše hlídá spousta vojáků. Ani tužku nepovolí vzít si s sebou dovnitř. Ve svatyni pobíhají a lelkují opice. Vybírají si blechy z kožichů a pojídají oranžové květy z obětních věnců. Místní mě dotáhnou před oranžovou krávu a prý "pudža" - obřad. Věnec kolem krku, do dlaní květ, na čelo máznout trochu červené barvy, přeříkat po starém vousáči mantru, které nerozumím.

A zaplatit. Podle toho, jestli velkou nebo malou pudžu - good for you. Or good for your family. Brother, mother, father, sister. Good sir! Mě se to nelíbí, ale už se mi z toho nepodaří vykličkovat. Z výše mého daru by se dalo soudit na obřad pro kočku.

Dobloudím nocí domů, přes gháty, kde na Manikarnice opět vidím polopotopený chrám, povážlivě nakloněný a koukající z louže, z řeky potažené souvislou vrstvou smetí. Dva čaje jen tak na ulici a nechat ze sebe udělat šaška od místních kluků - snadno se to žertuje, když člověk neovládá jejich jazyk.

V Shanti guesthouse se pokouším získat nabíječku o kterou jsem tady minule přišel (Siva si ji vzal a zmizel, když jsem mu dovolil nabít si s ní telefon), ale ač to zprvu vypadá nadějně, nic se nepovede. Tak zapletu pár rozhovorů s Holanďany, Italským návrhářem oblečení (vypadal spíš na Španěla) a jednou holkou z Izraele. Pak zpět domů a domluvit si probuzení na ráno - mobil je již zcela vybit.

Stejně se ale budím co chvíli a kontroluji nepřicházející východ slunce. Přesto jsem pak, až přijde, překvapivě svěží. Dospím to všechno ve vlaku. Posledních pár momentů tadytoho místa.

Poslední dny deníku

Zpod nánosů listů, knih, papírů a jiné různorodosti nepořádku vyplul můj indický deníček. Pár posledních zápisů jsem sem nedopsal, což se v dohledné době pokusím napravit.

Předtím ale: diplomka zatím vázne - vím, co bych měl udělat, ale většinou to ztroskotá na tom, že bych potřeboval data, která nemám, nebo přečíst cosi v knize, kterou jsem si nepůjčil. Především zmar.

Nový bubeník. Jinde dilemata (ne)opouštění. Zvalchovaný kotník i zdraví všeobecně. A ženy na různě dalekých orbitech mé osoby.

Kuchařina

Všechny okolo kosí choroby. Petr má nemocnou ženu a tak vaří a vyzrazuje recept na řecký guláš a mě opět fascinuje, jak jednoduché recepty se mohou pod pokličkou delikates ukrývat. Tah na branku.

Nemoc - spousta času na pohlcování informací. Filmy: Městečko - už jsem to kdysi musel vidět, scény se mi procházejí po omšelých paměťových stopách. Pár vtipných momentů, ale jinak blbé. Chystá se Big Lebowski (ještě neviděn). Rozhlasové hry (pozdní hodiny, usínám u nich): Eugen Ionescu - Improvizace Almy. Květa Legátová - Pro Každého Nebe (připomnělo S vyloučením věřejnosti viděné nedávno, vzdáleně; role arogantního chameleóna mi kdekoho připomíná). Knihy: prokousávám se White Teeth od Zadie Smith. Příjemná kniha tlustá jak prase - zbyde jí kus i na pozítřejší oběd.

last.fm résumé

Mými loni nejoblíbenějšími - nejposlouchanejšími, byli tito:

1. Weather Report
2. Chick Corea
3. Soulive
4. Michael Brecker
7. Bobby McFerrin
8. Wayne Shorter
9. Bud Powerll
10. Joshua Redman Elastic Band
11. Miles Davis
12. Victor Bailey
14. Jacky Terrasson

Jeden čas spojení nefungovalo, výsledky možná nejsou úplně košer. Ale za poslech to stojí i tak. Statistiky z mp3 přehrávače nejsou. Tedy ani zahrnuty. Objevem poslední doby se stal Terence Blanchard, album Bounce. Nemohu se nabažit.

Vstup do novýho roku jsem provedl přes kotník. Ten je z toho teď naštvaný a napuchlý. Alkohol je metla lidstva. Před svým prahem jsem si zametl důkladně.

A Anna? Nebo ne?