Seník-fragment - 29.8.

Výlet autobusem po španělsku. Nad mapou probíráme, kam pojedeme. Nevěděl jsem, že chorvatsko leží na nejzápadnějším výběžku Evropy, ještě pod Portugalskem. Pak taky z okna vlaku vidíme jezero a ostrov - říkám, že je legrační, jak je ta Austrálie pěkně rozdělená na západní a východní část, neboť na západě mají zlatožlutá pole - ten ostrov před námi (vyloženě malý) totiž má tvar jako Austrálie a přesně takto je rozdělen. Říkají mi, že jsem blbý. Zastávka na odpočívadle. Kdosi si půjčuje můj zubní kartáček. Nemá pastu, tak si kartáček zapaluje nad svíčkou. Říkám, že je škoda, že mi opálí štětiny. On odpoví, že to je dezinfekce, která se v tomto špinavém kraji nesmí podcenit. A je tu i Pusťa a Téra a nadávají na svého šéfa, který sedí u kašny kus opodál.

Seník - 29.8.

Ta divná, šedivě zaprášená totalita je zpátky. Sedíme kdesi na oprýskané pumpě. Místo asfaltu už zbyl jenom jemný písek, spíš šedožlutý prach. Oprýskané poštovní schránky. Sedím vedle nich, opřený o zeď. Se mnou jěště nějaký kluk a holka. Cestujeme spolu. Ti dva kouří cigarety. Připlete se k nám vyzáblý zarostlý chlápek s pytlem cementu. Sedne si k nám, z tabáku si ubalí cigáro a sype do něj cement - zdejší feťáci to nemaj lehký. Ti tři se zkouří cementem. Feťák zmizí a ti dva hážou nedopalky cigaret do nedovírající dřevěné poštovní schránky, valí se odtama kouř. Sedím bokem a pozoruji. Za nimi stojí policajt. Taky kouří žváro. Je to poněkud komické, sledujeme se vzájemně s policajtem a potlačujeme smích - ti dva, na které číhá, si ho vůbec nevšimli. Přišel je zatknout. Jde o to, že ti lidi mají něco společného s Helenou Vondráčkovou, která téhle zemi teď vládne. Možná, že jsou to její vnoučata, nebo alespoň jeden z nich. Policajt čeká, než jeho kolega po telefonu vyřídí tučné výkupné, které za ně určitě dostanou.