Seník o žábě a ostrovech

Pravděpodobně indonésie. Musíme na ostrově navštívít obřího žabího krále. Rozhodli jsme se, že na ostrov doplaveme vlastními silami. Diskutujeme o tom, je-li to vůbec možné, ale nemáme jinou cestu, tak tuto odvážnou věc musíme zkusit. Scházíme svahem ku břehu, kdosi se vzteká, že musíme jít po cestě, neboť jinde je vlez do vody strmý a nepoužitelný. Když dojdeme až ke břehu a skočíme do vody, pochopíme, že toto ještě není moře, ale jakýsi podzemní vodní labyrint. Ve vodě jsou medůzy a já se jich bojím. Plaveme chodbami, na dně vidíme růžový trs korálů. Doplaveme k východu. Já se vydám podívat, co je venku - vidím převislou stříšku (tropická chýše) a volné moře, dokonce nějaký člun, který bychom mohli pro cestu použít. Ale nebe je temné, prší a na obzoru se tvoří bouře. Rozhodujeme se, jestli se v tomto počasí vydat na moře. Je to evidentní sebevražda, ale pár lidí stále tvrdí, že musíme, neboť si nesmíme dovolit čekat. Pak přijdou vlny a my se musíme schovat dovnitř. Veliký proud vody dveře vyráží a vrhá s námi zpět do labyrintu. Dramatická situace nemá žádné následky. Vyčkáme na lepší počasí.

Jeden člověk poznamená, že si s sebou musíme vzít deset tisíc červů, neboť po cestě bude chytat ryby. Kdosi poznamená, že kdyby se do vody hodil kus masa, tak by rybolov byl spolehlivější. Učím se pádlovat a zpočátku to vůbec nejde. Pak vyrazíme na ostrov. Tam doplujeme do hlavního města a nějakým autobusem dojedeme na málo obydlené místo.. Nízké chatrné domky, strom a autobusová zastávka. Zkoumáme jízdní řád, ale nedokážeme ho pochopit. Na kovovém sloupu je malý gumový obdélníček, zhruba velikosti krabičky od sirek a na něm jsou vystouplá čísla linek provedená v různé velikosti. Není ovšem vůbec jasné, kdy jaký autobus jede. Olča to dlouho luští a pak to snad i pochopí. Tou dobou k nám příjde místní obyvatel. Je vysoký, dlouhoruký a hubený. Tvář zarostlá, s trochu šílenýma očima, strništěm. Zpod zmijovky mu na všechny strany trčí ohnivě červené vlasy. Zapřádá s námi hovor, poradí, na který ostrov se musíme dostat a žádá nás, aby až tam dojedeme, za něj nakoupili u tamějšího překupníka. Vyjde najevo, že má v plánu obchodovat na tomto ostrově, tedy že potřebuje, abychom mu pořídili zásoby. Žádá nás, abychom koupili plínky. Ptáme se kolik a on nám odpoví - oboje. Dojde nám, že ostrovy jsou špatně zásobeny a on má přehled o tom, co se nachází na okolních ostrovech (a v jakém malém množství).