Za námi je Vipassana. Jediné, co k tomu teď mohu říci, že šlo o zajímavou a neobvyklou zkušenost. Jestli to bude mít nějaký přínos záleží dost na tom, jak se mi podaří v tom pokračovat. Ale bylo určitě obohacující alespoň zkusit praktické nasazení "budhistické filosofie". Jak ale říkám, až další čas ukáže... (ukázal, že jsem líný jak veš)
Zpět ve Varanasí a posledních pár dní přede mnou. Už jsem na to sám, Lenka před několika hodinami odjela do Darjeelingu. Klikatá cesta zpět do hotelu, jehož jméno si nepamatuju a i přesné místo vím jen nepřesně. A k tomu Godaulia (čili staré město) je už taková ztrácivá. V noci plná světel. Nebo tmy a obrysů kolemjdoucích. To v úzkých neosvětlených průchodech mezi intimně nablíženými stěnami domů, nebo když čas od času vynechá proud. Pomlka.
Místní Golden Temple se pyšní špičatící se vysokou věží zdobenou téměř tunovým množstvím zlata. To vše hlídá spousta vojáků. Ani tužku nepovolí vzít si s sebou dovnitř. Ve svatyni pobíhají a lelkují opice. Vybírají si blechy z kožichů a pojídají oranžové květy z obětních věnců. Místní mě dotáhnou před oranžovou krávu a prý "pudža" - obřad. Věnec kolem krku, do dlaní květ, na čelo máznout trochu červené barvy, přeříkat po starém vousáči mantru, které nerozumím.
A zaplatit. Podle toho, jestli velkou nebo malou pudžu - good for you. Or good for your family. Brother, mother, father, sister. Good sir! Mě se to nelíbí, ale už se mi z toho nepodaří vykličkovat. Z výše mého daru by se dalo soudit na obřad pro kočku.
Dobloudím nocí domů, přes gháty, kde na Manikarnice opět vidím polopotopený chrám, povážlivě nakloněný a koukající z louže, z řeky potažené souvislou vrstvou smetí. Dva čaje jen tak na ulici a nechat ze sebe udělat šaška od místních kluků - snadno se to žertuje, když člověk neovládá jejich jazyk.
V Shanti guesthouse se pokouším získat nabíječku o kterou jsem tady minule přišel (Siva si ji vzal a zmizel, když jsem mu dovolil nabít si s ní telefon), ale ač to zprvu vypadá nadějně, nic se nepovede. Tak zapletu pár rozhovorů s Holanďany, Italským návrhářem oblečení (vypadal spíš na Španěla) a jednou holkou z Izraele. Pak zpět domů a domluvit si probuzení na ráno - mobil je již zcela vybit.
Stejně se ale budím co chvíli a kontroluji nepřicházející východ slunce. Přesto jsem pak, až přijde, překvapivě svěží. Dospím to všechno ve vlaku. Posledních pár momentů tadytoho místa.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment