Seník - 29.8.

Ta divná, šedivě zaprášená totalita je zpátky. Sedíme kdesi na oprýskané pumpě. Místo asfaltu už zbyl jenom jemný písek, spíš šedožlutý prach. Oprýskané poštovní schránky. Sedím vedle nich, opřený o zeď. Se mnou jěště nějaký kluk a holka. Cestujeme spolu. Ti dva kouří cigarety. Připlete se k nám vyzáblý zarostlý chlápek s pytlem cementu. Sedne si k nám, z tabáku si ubalí cigáro a sype do něj cement - zdejší feťáci to nemaj lehký. Ti tři se zkouří cementem. Feťák zmizí a ti dva hážou nedopalky cigaret do nedovírající dřevěné poštovní schránky, valí se odtama kouř. Sedím bokem a pozoruji. Za nimi stojí policajt. Taky kouří žváro. Je to poněkud komické, sledujeme se vzájemně s policajtem a potlačujeme smích - ti dva, na které číhá, si ho vůbec nevšimli. Přišel je zatknout. Jde o to, že ti lidi mají něco společného s Helenou Vondráčkovou, která téhle zemi teď vládne. Možná, že jsou to její vnoučata, nebo alespoň jeden z nich. Policajt čeká, než jeho kolega po telefonu vyřídí tučné výkupné, které za ně určitě dostanou.