Už měsíc?

Venku prší, je opět hluboká noc. Již přes měsíc jsem doma z cest a tady přesto chybí ještě pár posledních zápisů. Deník nemohu najít, takže od původního úmyslu tento dluh splatit, musel jsem protentokráte upustit. Na meditaci nenacházím čas. Fotografie z cest, zrevidovány a probrány jsou stále k vidění v galerii. Fragmenty zdejších zápisků, jemně poupravené, doplněné diakritikou a obrazem teď po nějaký čas vycházejí jako součást WWWiditelného prasete.

To k cestám. K ostatnímu bytí lze říci, že jsem se zas úspěšně zapletl do kola neutuchající práce a dalších činností, kde se zoufale snažím nechat si alespoň chvilku pro sebe a pro život :) Doufám, že se to daří trochu víc než dřív.

Oproti dřívějšku mi přibyla diplomová práce. Můj vedoucí vyžaduje pravidelné schůzky a hlášení postupu. To je hrozivé. Ale alespoň mě to (doufejme) donutí k činnosti. Jsem v počátcích.

Varanasi IV

Pred patou se nutim z postele, abych se dozvedel, ze projizdka lodi je az od pul seste. Hotel je ztichly, plny tmy a spicich lidi. Restaurace prazdna, jen na jednom stole pod prikryvkou lezi cisnik. Je podmraceno, takze z usvitu neni videt mnoho. Podel reky se ale do prohbouzejiciho dne koupaji a omyvaji rady indu. Chtel bych pak fotit v ulicich, ale blbne mi fotak, jdu tedy zpatky do hotelu. Dnes ocistna joga - prolevam si nos slanou vodou a vyfrkavam ze sebe smeti :)

Dopoledne, kdyz se fotak na chvilku umravni, se zase vydam na toulky podel ghatu. On sice hned zase zacne zlobit, tak do nej trochu prastim zboku (protoze to driv vedlo k naprave), cimz se vsak nalomi drzak baterek. Musim si koupit izolepu a narychlo to resit, koupim si pak na zal nejake obleceni.

Odpoledne dojdu az k nejzazsimu ghatu Assi, po ceste si necham oholit hlavu, holic se pak na me vrhne a nez stacim cokoliv rici, masiruje me. Pak uz ani nemam chut cokoliv rikat.

Druhy a mene slavny spalovaci ghat zhne nekolika hranicemi. O planouci polena se opiraji naha lytka - vic z mrtveho uz nezbylo.

Ghaty Varanasi maji zajimavou atmosferu. A strma dlouha schodiste, ktera zmizi v bludisti zamotanych a stisnenych ulicek, barevne steny starobylych domu, opustenych palacu, kde dnes najdes uz jen opice. Oltare a stromy, lingamy, hrozny lanem spoutanych barek, opravari a konstrukteri lodi, prani pradla a umyvani nadobi tou spinavou vodou, nedaleko od koupajicich se krav, ktere potom polehavaji v jemnem sedem prachu, co prinesla reka. A samozrejme k tomu i to nikdy nekoncici spalovani. Sedm druhu na hranici neskonci: sadhuove a deti, ti co zemrou ustknutim kobrou a nebo je zabije zvire, ti s leprou nebo nestovicemi a tehotne zeny. V takovem pripaede se vezme lod a na hloubce se telo shodi do vod, zatizene kamenem. V opacnem pripade hranice hori tri hodiny, obrad probiha takto: nejprve se telo omyje a zabali do platna, polozi na nositka z bambusu a zavine do rudeho sari. Nosici a pruvod, pochoduji co chvili uzkymi ulickami mesta. opakovane, opakovane provolavaji: rama, rama. Satyhe. Ve smyslu - tak je to spravne, tak to ma byt. Dojdou az ke spalovacimu ghatu, nejstarsi syn si oholi hlavu, postavi se hranice, telo se omyje (stale zabalene do sari) ve vodach Gangy, polozi na hranici. Zapali ji syn a ona pomalu hori. Prach jsi a v prach se obratis. A tady to je zive a neobrazne. Je to vlastne ohromne zvlastni a neobvykle, pro Evropana, ze sveta, kde smrt je ocim skryta.

Varanasi III

V pokoji bez oken i v puli dne panuje tma a tak spime predlouho. Dneska pojedou kamaradi do Nepalu. Spolu s nimi navstivime Sarnath a zaridime si kurzy - je to ve vesnici, jeste asi nejakych 5 km dal. Uprostred smaragdove zelenych poli, daleko od vseho, na kovovych vratech kolo - dhamma.

Vevnitr jen dva hlidaci, neumi anglicky. Posadi nas a volaji. Po telefonu vysvetlime, o co nam jde, ten clovek na druhem konci dratu to pretlumoci, pak prinesou otrhany blocek a zapisou si nas do nej. Jmeno, zeme, vek. Usmevna procedura. Po ceste zpet do riksi pristoupi krasna Indka.

V Sarnathu se potulujeme po stancich s tretkami a predmety. Za prijatelne ceny tu prodavaji kamenne truhlicky, par jich koupime, jen nevim, jak se mi to vsechno povede vmestnat do batohu, uz predtim byl plny.

Zpatky stihneme autobus, Jirka za jizdy usina a povazlive se naklani nad otevrenymi dvermi. Trneme my i Indove okolo. Do Sarnathu nas vezl sebevrazedny riksak - rozbite predni sklo, drobna srazka a mnoho tesnych minuti, casta jizda v protismeru.

Vecer louceni a my jdeme spat docela brzy, rano bych rad stihl lodku. Zacal jsem chodit na lekce jogy - je to prijemne protazeni a probuzeni.

Varanasi II

Druhy den v tomto meste. resim si korespondenci a dostavam na cd fotky a na samotne mesto skoro neni cas. Zkusime jen s Lenkou najit nejakou pujcovnu kol, ze bychom se jeli podivat do Sarnathu a zaridili si ty nase kurzy, ale nic nenajdeme. Jen kdosi, za nehorazne castky, dve rozlamana koliska a i to se nam podari domluvit az tak pozde, ze tento sverazny plan neuskutecnime. Vecer prijel Jirka, snime ananas, s Kaldou zakourime mistni hasis a jdeme spat az prilis pozde na to, abysme rano stihli projizdku lodi, pri usvitu.

Fotodokumentace

Trochu predbiham. Nedari se mi docela udrzovat blog uplne aktualni, protoze internet tu neni vzdy k potkani, nebo neni dost casu na prepisovani. Jsme jiz ve Varanasi a na denik a zajimavosti zazite v tomto hodne zajimavem meste si jeste chvili pockate, nicmene podarilo se mi trochu podojit fotoaparat a zavesit par fotek do site. Takze se muzete pokochat nekolika snimky z nasich cest. Zacina to cestou po Pakistanu, uvidite tam par snimku ze zavirani hranic, Amritsar a zlaty chram, dale par fotek z McLeod Ganj a cast naseho prvniho treku pres prusmyk Indrahar. Fotky, doufam, budou casem pribyvat. Adresa fotogalerie je: picasaweb.google.com/rousik

Vsechny zdravim a preji prekrasne dny.

Varanasi

Varanasi. Misto, co me plni ocekavanim. Zvedavy na jeho zakouti, chut a atmosferu. Ganga a rady pobreznich ghatu, taky spalovaci ghat Manikarnika, kde se nepretrzite mrtvi promenuji v popel. Kdyz ve Varanasi totiz hinduista zemre, dosahuje automaticky moksi - opousti kolobeh znovuzrozeni.

Nas hotel je jen par ulic od toho ponureho mista - Shanti gusethouste, vysoky petipatrovy dum, na strese terasa s vyhledem, restaurace. Godaulia - stare mesto, kam nesmeji riksi. Vhloubeni do jeho krivolakych ulicek a cest. Domy se k sobe naklaneji, kravy zavazi a psi smejdi ve smeti, kravince a cervene plivance po betelu. Caje do keramickych salku, pak je odhodit, pod botou jen zapraskaji, na narozi kluci hraji kriket. Tesno a rusno.

Dnes jen oddychujeme, pred mestem izolovani peti patry. Jen zvuky, zpev, hudba, propletena zvolani a krik opic. Zlutohneda ganga, jeji protejsi piscity breh a ve vzduhu desitky drobnych draku. Opice posedavaji po rimsach, pobihaji, lomcuji vlnitym plechem strech. Paviani s cervenymi zadky.

Manikarnika ghat a vecne horici hranice, nespocet vyrovnanych piliru dreva, cas od casu se objevi nosici, prozpevuji, nesou dalsiho mrtveho. K nebi stoupaji pruhy dymu a muzi s oholenymi hlavami hledi do nenasytnych plamenu. Tolik smrti, tak prirozene, nikterak vulgarni, tak vyhledavane misto snad i kvuli tomuhle nezvyklemu zazitku, pocitu...

V podvecer na hlavnim ghatu probiha puja - hinduisticka slavnost. Pet oltaru, hrac na tabla a pohyby, kadidelnice, vonne tycinky a horici pochodne, pet obradniku jimi do vzduchu kresli obrazce do ctyr svetovych stran. Zpev doprovazeny rytmy. Reku pohltila tma, takze s poslednimi schody konci svet, lod klouze v nebyti. Lethe bez stribrnych pen a ohne dohorivaji, par kvetu a svici pro stesti, poslat vodou kamsi. Ty davy drobnych bludnych svetel.

Den zakoncime v odlehcenejsim stylu - jdeme se podivat do kina na Bollywoodsky film. Nerozumime slovu, vychutnavame tanecni sceny, domyslime si dej srdceryvneho romanu - pribeh treba nekdy priste :)

Khajuraho

Mestecko pod nanosem noci spi, jen par psu se toula, ticho. Par riksaku schoulenych pod dekou preckava ten cas nikoho. Je chladno a pri jizde do Jhansi dokonce docela zima, profukuje. Autobus je i tak rano neskutecne plny, lidi se tlaci, visi za ruce ze dveri ven, na strese nekdo mezi pytli a batohy spi. Tlacenice a krik, hadky kterym nerozumimj. Pet hodin do Khajuraha.

Khajuraho. Prolezle neodbytnymi prodavaci cetek, riksaky, dohazovaci hotelu. Proslule tzv. erotickym chramovym komplexem - kamasutra temple tomu kdekdo rika. Chramu je tu vicero na ruznych mistech, nespocet soch zdobicich jejich steny, velmi propracovanych se zdarilymi detaily. A tu a tam nejaky soulozici par v krkolomne pozici, nahate kamenne damy, oralni i skupinovy sex. Vzdy jen par skrytych scenek na kazdem chramu. Dama osoulozena psem, nepotkany obrazek muze znasilnujiciho kone. Kdyz na tyto chramy poprve narazili Anglicane, byli sokovani. (Popsali to krasnymi slovy. Ta jsou ale v pruvodci, ktery uz nemam po ruce, tak to musim doplnit, az se vratim domu.)

Na autobusove zastavce potkame cecha a slovenku. V Indii jsou jiz asi 2 mesice, toulali se predevsim ve vzdalenych severskych oblastech Ladakhu, Zanskaru a Kasmiru. Jejich pribehy jsou zajimave. Svet je maly a potkali se tam s Ditou. Dokonce pry jednou zazili havarii autobusu, prevratili se. Ridic a kondukter pry utekli a postarejte se o sebe sami. A mistni se starali jen o sebe. Jedine zahranicni turisti se trochu snazili situaci resit, nejak pomoct ostatnim. Nic vazneho se nastesti nestalo.

Nocni vlak pojede pres Mahobu, pred nadrazim par kramku a stanku, spinava stinna dhaba, kde tisim hlad thali a vodou co divne chutna, caj, par sladkosti.

Na nastupisti polehavaji pod dekou a spi, zatimco cekaji na vlak. Zrizenec s megafonem prochazi po perone a houkanim hloucky spacu probouzi. Opet nemame listek a rezervovana mista do sleeper class, ulehame na tech par volnych mist na zemi, co se jeste najdou. Az pak, v prubehu noci nas pruvodci dovede na uvolnene palandy. Po zaplaceni prirazky.