Varanasi. Misto, co me plni ocekavanim. Zvedavy na jeho zakouti, chut a atmosferu. Ganga a rady pobreznich ghatu, taky spalovaci ghat Manikarnika, kde se nepretrzite mrtvi promenuji v popel. Kdyz ve Varanasi totiz hinduista zemre, dosahuje automaticky moksi - opousti kolobeh znovuzrozeni.
Nas hotel je jen par ulic od toho ponureho mista - Shanti gusethouste, vysoky petipatrovy dum, na strese terasa s vyhledem, restaurace. Godaulia - stare mesto, kam nesmeji riksi. Vhloubeni do jeho krivolakych ulicek a cest. Domy se k sobe naklaneji, kravy zavazi a psi smejdi ve smeti, kravince a cervene plivance po betelu. Caje do keramickych salku, pak je odhodit, pod botou jen zapraskaji, na narozi kluci hraji kriket. Tesno a rusno.
Dnes jen oddychujeme, pred mestem izolovani peti patry. Jen zvuky, zpev, hudba, propletena zvolani a krik opic. Zlutohneda ganga, jeji protejsi piscity breh a ve vzduhu desitky drobnych draku. Opice posedavaji po rimsach, pobihaji, lomcuji vlnitym plechem strech. Paviani s cervenymi zadky.
Manikarnika ghat a vecne horici hranice, nespocet vyrovnanych piliru dreva, cas od casu se objevi nosici, prozpevuji, nesou dalsiho mrtveho. K nebi stoupaji pruhy dymu a muzi s oholenymi hlavami hledi do nenasytnych plamenu. Tolik smrti, tak prirozene, nikterak vulgarni, tak vyhledavane misto snad i kvuli tomuhle nezvyklemu zazitku, pocitu...
V podvecer na hlavnim ghatu probiha puja - hinduisticka slavnost. Pet oltaru, hrac na tabla a pohyby, kadidelnice, vonne tycinky a horici pochodne, pet obradniku jimi do vzduchu kresli obrazce do ctyr svetovych stran. Zpev doprovazeny rytmy. Reku pohltila tma, takze s poslednimi schody konci svet, lod klouze v nebyti. Lethe bez stribrnych pen a ohne dohorivaji, par kvetu a svici pro stesti, poslat vodou kamsi. Ty davy drobnych bludnych svetel.
Den zakoncime v odlehcenejsim stylu - jdeme se podivat do kina na Bollywoodsky film. Nerozumime slovu, vychutnavame tanecni sceny, domyslime si dej srdceryvneho romanu - pribeh treba nekdy priste :)
No comments:
Post a Comment