E.S.T.

Před jistým časem zanikla fenomenální Švédská kapela E.S.T. - Esbjörn Svensson Trio poté, co pianista zahynul při potápění. Zajímalo mě, co teď asi dělají jeho bývalí spoluhráči. Bubeník Magnus Öström a kontrabasista Dan Berglund. Při hledání jejich osudů jsem objevil zajímavý rozhovor, ze kterého jsem se mimo jiné dozvěděl, že poslední album od E.S.T. - Leukocyte - bylo založeno výhradně na improvizaci. Žádné kompozice nebyly předem dány, vše vzniklo na místě během dvou dní.

Seník - 23.6.

Sedíme v potemnělé špinavé hospodě. Snažíme se objednat si něco k jídlu. Přinesou nám takový ušmudlaný papírek, kde je napsáno jen několik podivných chodů. Znuděný číšník se nás ptá, co si budeme přát. Vyberu si tedy něco, načež mi řekne, že to nemají. Vyberu si něco jiného, ale to taky nemají. Ptám se, co si teda mohu dát. Mává rukama, cosi povídá, ale vůbec mu nerozumím. Nakonec uhaduji, že nejspíš nemají skoro nic. Pokusím se dát si něco jiného, ale ani to nemají. Další vysvětlování. Další nepochopení. Olča ten jejich jídelní lístek vůbec nečte a poroučí si čočkovou polévku. Na to jí číšník odpoví, že polívky vůbec nedělají a že to tam ani nemají napsáno. Na to ovšem Olča odpoví, že podle zákona polívku dělat musejí. Ale jestli ji dostala, to už nevím. Kolem nás bzučely mouchy.

Někde na polici jsem vyhrabal starou a rozsypanou knihu Algorithms and data structures. Musela tam ležet spoustu let. Jaktože o ní nevím? Proč jsem si ji před nedávnem opět půjčoval z knihovny. Neměl bych je obě vrátit?

Seník - 3.5.

V dálce před námi se tyčí majestátní kamená stěna. Stěna do půlkruhu, strmá a nesmírně vysoká, v barvě okru, jak jej známe z Kalifornského Grand anyonu. Na vrcholu se třpytí tu a tam sněhový pokryv, stěna je ale převážně příliš strmá na to, aby se udržel. Dostaneme se nahorů a jdeme po temeni, k vnitřnímu okraji se svažuje sněhová čepice, jde z ní strach, určitě už na ní někdo vstoupil, nohy mu podjely a on nezadržitelně sklouzl až k jícnu té hrozné propasti (pocit: klouzám dolů a pak padám, neuvěřitelně dlouho padám) Dál pak narazíme na loď, malou jachtu, která je docela zasypaná ve sněhu, jenom z ní koukají dveře, kterými jde sejít do podpalubí, které je pod zemí. Co tu dělá? Běžím pro cosi zpátky k místu, odkud jsme sem přišli. Také jsme přijeli lodí. Je zaparkovaná při břehu hory.

Senik

Blondata kraska (Papirovy panenky?) s vyholenym klinem pobiha naha v podivne Escherovske stavbe ze dreva. Okolo noc. Prcha pred cernokneznikem. On ji pak dostihne a soulozi s ni. Filmove prostrihy. Naha lezi na drevene podlaze. Strih. S oblecenou sedim opren o stenu, koukame do krajiny a hovorime. Skoro to vypada, jako by predesle sexualni sceny byly soucasti nejakeho nataceni na ted je pauza.

Tomu snu, co zapisuji predchazi jeste nejake nejasne scenerie,
jakysi vylet do ciziny - nejspis Italie. V postarsi zasle vile bydli dve holky - ucastnice zajezdu. Vyrazeji za milenci, spolu o svych avantyrach hovori. Jednu z nich si asi odvadim na takovou terasku, kde jsou kulate rezate stolky a zidle - v secesnim stylu, stare a opryskane. Altanek, nejspis obrostly brectanem, nebo snad balkon. U vedlejsiho stolu si nechava kourit nejaky chlapek. A ja take. V jistych castich tohoto snu dokonce mozna jsem jednou z tech holek? Nevim.

Certaldo? Ale je to mesto pobliz more. Pobliz recka. Tedy opet italie. Nastupujeme do velike lodi, ktera funguje jako mestska doprava, takovy parnik. Je s nami vetsi skupina lidi, jsme na jakemsi vyletu, bavi se o tom, ze nekteri z nas v te dobre skupince se mohou odsud dostat do recka - za levno a nebo dokonce v cene jakehosi ubytovani. Kolem jsou i nejake prirodni scenerie, ostrovy, pobrezi, mozna i mesta. Parnik (zluty?) vyrazi zavratnou rychlosti kamsi, blizi se k jakemusi mostu - tim ale neprojede, prudkou zatackou se otaci a opet se objevuje takova benatska scenerie, kde pluji jakesi autolode a zataceji. Jedna takova autolod zajizdi do diry ve zdi, asi garaze.

Dale plujeme na malem clunu, misto padel pouzivame vlastni ruce, ve vode plavou hadi. Tech je cim dal vic a jsou cim dal vetsi. Vypada to jak hra - ja jedu clunem a musim se trefovat do hadu tak, aby mi nemohli ublizit. Dokonce se tam kona vystava hadu a ty exponaty samy pluji k vystavni mistnosti :)
Par obrich hadu na nas syci ze stran omotani asi kolem lamp, visici ze strech.

Dochazime k okraji mesta - tam uz se opet chodi po vlastnich. Po leve strane maly barevny dum, zrychlena kamera. Vevnitr dum hlineny, barevny. Za dvermi lezi na nejakem cervenem spinavem hadru dredaty tulak, leva mistnost prazdna, v prave mistnosti sroceni. Taky asi sami vagabundove. Nebo mozna indove. Stoji okolo postele a cosi zpivaji. PRichazi chlapek s novotou se lesknoucimi hreby. Pak nakouknu a vidim chlapka, ktereho leci. Ma opuchlou levou pulku hlavy, asi mu vyskrabavaji nejaky ten neporadek, delaji mu do hlavy diry.

Jde se dal, zatacime, noc a cesta okolo zahrady, parku nebo hrbitova. Cosi si potrebuji zapsat - snad to, co jsem videl. Hledam v batohu nejaky papir, kam bych mohl zapsat. Z vyletu si vezu radu plakatu. Nektere jsou potisknute z obou stran, cemuz se docela divim. Jeden z nich neni. Ty plakaty jsou v batohu mem a v batohu Bety? Meta-sen? To co mam ve snu zapsat, je prave tento zanoreny sen :) A taky rozebiram symboliku vnoreneho snu. Strachy, ktere se mi vraceji v podobe hadu. Nejspis strachy ze smrti.

Ranni

dobrou noc mi muzes prat az nyni, az ted se jde spat. Ples byl, rekl bych, letos mimoradne zdarily. Neco organizace, neco skandalu, tanec, vino, zazitky a pribehy. Navrat nad ranem a ono do ticha snezi a do toho zpivaji ptaci a tento obraz je neuveritelny. Jdu tedy snehem, cistym, nepopsanym. A kolem me projede cyklista. A tak jdu nahoru a celou cestu se bavim tim, ze tu svoji prvni stopu snehem delam podivnou. Nevim, jestli prvni clovek, co tamtudy pujde, vsime si toho, jak jsem vytukaval rytmy do stran otisku pneumatiky - leva leva, leva prava leva prava, prava prava, leva leva ... pak pozmenit, jit bokem, jit pozpatku, udelat kolo, dve otocky, pak jit zas dal, vlnit se ze strany na stranu silnice. Takova detinska zabava, ale me to ohromne potesilo. Hlavne ten belostny a tichy snih. Za zpevu ptaku? Na to nepamatuji, ze bych kdy zazil, tak vyrazne jako dnes.

Seníky

Zdály se mi minulý týden dva zvláštní sny. Mimořádně jsem si je zapamatoval. Dnes se mi taky něco zdálo, ale teď už nevím, co to bylo - přestože ráno jsem přesvědčivě věděl. Zápis těch dávnějších snů:

I.
Jsem na cestách. Vesnice v džungli. Dřevěné chatrče, cesty z ušlapané hlíny, střechy z palmových listu. Asi hospoda a před ní dlouhé lavice. Jsem pryč už dlouho. A taky fotím. Jenže z nějakého důvodu mě zatknou a dají do vězení. Jsem ale nevinný. Mohu se rozhodnout, zda si odbýt dlouhý trest, který mi nenáleží, nebo uprchnout, čímž ovšem budu vinen útěkem z vězení a stanu se psancem. Volím útěk a vydávám se kamsi do pouště. Na závěr fotím jednu scenerii - jakýsi kopec a za ním je v dáli vidět prazvláštní karavana - na velkém velbloudovi je do výše nakupena hromada balíků a na každém hrbu je přivázaný další velbloud. Klátivá hora věcí a velbloudů. Zapadající slunce.

II.
Jedeme s bětkou kamsi na výlet. Vlakem směr poděbrady nebo pardubice. Vystupujeme, procházíme starou rozvrzanou brankou, bydlíme asi někde ve staré škole - malá místnost, dvě postele. Ale pozdě si uvědomujeme, že jsme si ve vlaku nechali batohy (ty naše skutečné - modrý a zelený). Běžíme zpátky, vidíme, že náš vlak právě vyráží. Panika. Jdeme to vyřizovat - okýnko a dvě ženy. Klepáme, ale nějak se vůbec nedaří upoutat jejich pozornost. Nakonec to vyjde u levé, ale ona říká: nestůjte tam a pojďte sem doleva, kde na sebe budeme lépe vidět. Vlevo totiž není přepážka a sklo, tamtudy se vchází dovnitř do té kukaně. Říká nám, že můžeme do toho vlaku zkusit nastoupit zítra. A že až dojede do pardubic, tak že ho asi vypraví kamsi taky úplně jinak. To je zvláštní, ten zítřejší vlak by totiž nebyl ten samý, co dnes. Jak by tam mohly být naše batohy? Uvědomuji si, jak silně myslím na to, že v batohu mám foťák. Dostáváme ovšem záchranu - v pytlíku dvě půlky bochníku chleba a takovou tu plastikovou nádržku s hadičkou s umělou výživou - asi abychom vydrželi, než se se svými batohy shledáme. Přemýšlím, že budeme muset být výmluvní, aby nás tam, kde bydlíme, nevyhodili. Napadá nás (asi bětku) zavolat Student Agency, aby někdo od nich vlezl na konečné do vlaku a batohy nám zachránil. Mě pak napadne volat Indyho. Při tomhle zařizování v některých chvílích jsem s bětkou, jindy na mě ona čeká v hotelovém pokoji (ovšem není to chronologicky, jako by platilo obojí zároveň). Pak najednou mám svůj batoh a jdu do hotelu. Bětky batoh je ztracený. Když přijdu do pokoje, B. už vybaluje svůj batoh.

So You Hacked Our Site

Na Daily WTF jsem narazil na článek o pofidérním zabezpečení stránek jedné americké společnosti. Nutno podotknouti, že postižení sice podnikli několik "bezpečnostních" kroků, kterak odvrátit nápor "hackerů", ale příčinu všech potíží se jim odstranit nepovedlo. Docela by mě zajímalo, jaký vykuk zmíněné stránky sestrojil a spravuje.