Zahedan

Zahedan nablizku a za okny poust, okorale hrbety hor, sut. Vse v monotonni bledehnede.

Zahedan, vedro, prach. Taxikarske odbory drzi pevnou a vysokou cenu. Honza s Komarem smlouvaji cenu pred nadrazim a chyti je pritom policajt, zapise si nase pasy a usmlouva s nami cenu na 20 chomejni. Sat indza, sat undza - sto tady a sto potom. Komaruv gumicuk byla vytecna koupe.


Poust, poust, poust. Sucho, horko, Pakistan. Dalsi propad, nebo spis prohloubeni jinakosti. Vexlak s pytlem pres rameno, celkem moderni autobus (cestopisy hovorily o dost hroznych malovanych strojich). Batohy na strese vaze tlusta ohryzana snura. Fousati divoci chlapci s proridlymi zuby, capkami nebo salami (afghankami) na hlavach. Neni divu, k Afghanske hranici je to 30km, projizdime krajem, ktery se nazyva Balucistan. Balucove jsou odbojny a sverepy poustni narod, ktery na nejakou vladu kasle, plati zde kmenova pravidla... Ceka nas patnact hodin do Quetty nehostinnou pousti. Sir, wear scarf, babies - pull you, povida mi usmevavy chlapek na me tri dredy.

Ta vyprahlost a horko - v mire dosud nepoznane. Z hliny uplacane chatrce a asi dve hodiny ruznych stani a nakladani rozlicneho zbozi. Vecerni zastavka na modleni - chlapici si vezmou sve koberce do pouste, pak se zacina pomalu jist - zastavka na piknikovani.
Za mnou dve mala decka - smrkaji, kaslaji, zbleptaji a co chvili propuknou v plac. Fyzicky mam dost, pri usnuti jsem si uz dvakrat skoro rozsekl lic o tyc co tu trci.

Soumrak prinasi vlahy odstin vzduchu. Iranska jizda v protismeru byla aklimatizacni - v Pakistanu se totiz jezdi vlevo. Bohaty rejstrik klaksonu je tady nutnosti - nas autobus ma pouhopouhe dve melodie.