Tezko se vstava. Jedeme do nedalekeho opusteneho mestecka Fatehpur Sikri. Vidime dalsi mesitu z cerveneho kamene a bileho mramoru, kona se tu zrovna nejaka slavnost ci festival. TRo znamena spousta stanku a spusta prodejcu tretek z kamene a mramoru, naramku, pohlednic; spousta zebraku a deti co skemraji o pero, propisku, cokoladu, rupii, dolar.
Pruzkum a cesty tu a tam nam zaberou tolik casu, ze nestihneme ani posledni autobus - riksaci a jeepy pozaduji nehorazne castky. Nakonec se nam docela za levno podari narazit na auto (i kdyz stale draz, nez mistni), ktere jede do Agry a je po strop plne - v jednu chvili napocitame 24 osob sedicich a zavesenych po stranach vozidla, vsude, kde se da, plus blize neznamy pocet osob na strese. Ridicovi se pres predni sklo houpaji nohy jednoho z pasazeru. Naproti nam sedi rodinka - matka, otec, tri deti, to nejmensi je kojeno. Vecerni vlak nestihneme. Koupime si listky na pozdejsi dobu, a az pak se rozhodneme, ze zkusime jet o neco dal, az do Bhopalu, odkud to bude blize do Sanchi, kam take mirime. Revizor, kdyz mu vysvetlime nasi situaci, nas posle do vedlejsiho vagonu, kde si najdeme mista ke spani, ani neplatime zadnou prirazku za spaci vagon ani za dalsi 3 hodiny jizdy k dobru. Vystoupime nad ranem v Jhansi.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment