Tak bajecne jsem se uz dlouho nevyspal. Mistni prastary chram je rozsahly komplex sestavajici z mnoha budov a pilirovytych svatyni, chramku, oltaru. Taky dvou skol, takze se sem trousi uniformovani skolacci s deskami na psani pod pazi nebo obrovskou taskou. Jdu sam a trochu si fotim. Potkam psa o nemz mylne usoudim, ze je mrtvy - kolem zadnich noh a ocasu vubec nema kuzi, leskne se masem a vyhrezlymi vnitrnostmi (Kalda ho pozdeji videl nekam jit). Taky spousta ruzne jinych ruzne hnusnych a prasivych coklu. Smecka jich spi pod koly kamionu.
Na zaparkovane motorce sedi chlapek bez noh a zvani s Kaslavym. Ten trochu a se strasnym prizvukem hovori anglicky aslibuje mi, ze me dovede k niternetu. Takze me opet vezme do chramu a na caj do mistni dhaby, kasla, mluvi, zdravi se s mistnima, tohle je svaty mzu - oden do zlutooranzoveho. Kancelare. No internet. Buh siva mel dlouhe vlasy spletene v dredy a to jsou reky Indie. Setresu Kaslala a koupim par drobnosti na dalsi trek, s ostatnima se shledam v hotelu. Rychle se sbalit, zaplatit ucet za hotel a veceri ( 971 rupii za vsechny). Do Hardsaru namisto predrazenym taxikem jedeme dzipem za 15 kacek na hlavu, vmestna se do nej asi 10 lidi plus 3 deti. U mostu pres reku pak pockame na bus, ktery by nas mel dovezt kus cestky k vesnici Kugti. Pet ci sest dni stravime mimo civilizaci, pokusime se prekrocit prusmyk Kugti (s prechodem ledovce) a dojit do udoli Lahaul, do Manali a mensiho mestecka Vashist, kde jsou sirne horke prameny, na ktere se jiz vsichni dost tesime.
Cesta je sterk a kameni a hloubka dolu. Tam tece potok, huci zlovestne. A stary rozhrkany vehikl se tudy sine a v zatackach trneme. Ridic je prekvapive krestan, vedle volantu sbity ohromny kriz z trubek, ten skrz sklo ukazuje do propasti kam mirime. Nalepka s kristem ukrizovanym a taky jeho srdce a okolo dvanact apostolu. Oboji to vypada jako mistni svate obrazky s Sivou a dalsimi bozstvy. Stejny system. Snad ze by hinduismus na tyto strme stezky nebyl dosti ucinny? Zpod kol vyletava sterk a pada do hloubky, v zatackach se stroj povazlive naklani a kola jsou tak blizko kraji. Tak blizko hrany. Zivot na vlasku? Zastavi u domu sbiteho s prken - k dostani zvykacky, zvykaci tabak s namletymi betelovymi orisky, caj, susenky, okolo posedavaji lidi. Do Kugti po uboci kopcu vede prasna cesta, je horko a po kamenech kolem pobihaji jesterky. Borovice voni. Minou nas vesnicane; bez batohu jsou o poznani rychlejsi. I roztreseni starci.
Ubytujeme se pred vesnici v resthouse, majitel tu jeste neni a tak opet (po kolikate uz) pozvani na caj - u ucitele. Jeho dcera je prekrasna a neustale ven vynasi doterne jehne, co ciha u dveri na kazde jejich pootevbreni. Pokoj za 170, nefunguje zachod. Vedlejsi za 300. Smlouvani. Premlouvani. Otravene vyrazy, naoko. Tak nakonec taky za 170 a stejne pak zjistime, ze ani zde netece voda, takze se zachodem je to stejny :)
Za sera nakoukneme do vesnice, sehnat neco k jidlu. A ten styl, domy, namesti. Drevo, hlina, kameni, tramy z otesanych kmenu. Krivolakost, nedbalost. Semknutost staveni. Opet tak jine a fascinujici. Kam az to stupnovani rozdilnosti a jinakosti muze jit? Tmou plavou zeny se snopy slamy na zadech, kun, deti si hraji, male kramky - na drobne sbite boude je bilou barvou napsano tea shop & general store. Chlapek nam pripravi caj, jezaty knir, svrastely oblicej, roztreseny a stary, kasle, kouri. Sejdou se tu a kouri caras. Kourime s nima. Pak jime u jednoho z mistnich - tradicni capati, ryze a bramborova paliva omacka. Opet to same, opet trochu jina chut, opet bajecny zazitek. Vodu uz piju, zatim bez nasledku :) Je tu tez sadhu, prekvapive mlady, obleceny v ruzovem habitu. Poranil si nohu, slapl na ostry kamen, bose a od prachu myje je v horke vode v lavoru a dame mu na ne desinfekci, alespon. Je z UP (Uttarpradeshe) a kona tu pout po svatych mistech. Vysvetlujeme, ze Cekoslavia uz neni - Ceka & Slavia. Rozdeleni. Pred nekolika dny tu prosli 3 krajani. Takze Anicka, Honza a Komar. Jdeme v jejich stopach.
Cesta je sterk a kameni a hloubka dolu. Tam tece potok, huci zlovestne. A stary rozhrkany vehikl se tudy sine a v zatackach trneme. Ridic je prekvapive krestan, vedle volantu sbity ohromny kriz z trubek, ten skrz sklo ukazuje do propasti kam mirime. Nalepka s kristem ukrizovanym a taky jeho srdce a okolo dvanact apostolu. Oboji to vypada jako mistni svate obrazky s Sivou a dalsimi bozstvy. Stejny system. Snad ze by hinduismus na tyto strme stezky nebyl dosti ucinny? Zpod kol vyletava sterk a pada do hloubky, v zatackach se stroj povazlive naklani a kola jsou tak blizko kraji. Tak blizko hrany. Zivot na vlasku? Zastavi u domu sbiteho s prken - k dostani zvykacky, zvykaci tabak s namletymi betelovymi orisky, caj, susenky, okolo posedavaji lidi. Do Kugti po uboci kopcu vede prasna cesta, je horko a po kamenech kolem pobihaji jesterky. Borovice voni. Minou nas vesnicane; bez batohu jsou o poznani rychlejsi. I roztreseni starci.
Ubytujeme se pred vesnici v resthouse, majitel tu jeste neni a tak opet (po kolikate uz) pozvani na caj - u ucitele. Jeho dcera je prekrasna a neustale ven vynasi doterne jehne, co ciha u dveri na kazde jejich pootevbreni. Pokoj za 170, nefunguje zachod. Vedlejsi za 300. Smlouvani. Premlouvani. Otravene vyrazy, naoko. Tak nakonec taky za 170 a stejne pak zjistime, ze ani zde netece voda, takze se zachodem je to stejny :)
Za sera nakoukneme do vesnice, sehnat neco k jidlu. A ten styl, domy, namesti. Drevo, hlina, kameni, tramy z otesanych kmenu. Krivolakost, nedbalost. Semknutost staveni. Opet tak jine a fascinujici. Kam az to stupnovani rozdilnosti a jinakosti muze jit? Tmou plavou zeny se snopy slamy na zadech, kun, deti si hraji, male kramky - na drobne sbite boude je bilou barvou napsano tea shop & general store. Chlapek nam pripravi caj, jezaty knir, svrastely oblicej, roztreseny a stary, kasle, kouri. Sejdou se tu a kouri caras. Kourime s nima. Pak jime u jednoho z mistnich - tradicni capati, ryze a bramborova paliva omacka. Opet to same, opet trochu jina chut, opet bajecny zazitek. Vodu uz piju, zatim bez nasledku :) Je tu tez sadhu, prekvapive mlady, obleceny v ruzovem habitu. Poranil si nohu, slapl na ostry kamen, bose a od prachu myje je v horke vode v lavoru a dame mu na ne desinfekci, alespon. Je z UP (Uttarpradeshe) a kona tu pout po svatych mistech. Vysvetlujeme, ze Cekoslavia uz neni - Ceka & Slavia. Rozdeleni. Pred nekolika dny tu prosli 3 krajani. Takze Anicka, Honza a Komar. Jdeme v jejich stopach.
No comments:
Post a Comment