Na ceste do Iranu. Rano jsme koupili vody a susenky do autobusu, sbalili veci (vsechny ty kramy do hor zaberou dost prostoru a i neco vazi :), vyrazaili na misto odjezdu. Stavujeme se jeste na caj (hodne strma trida, pestrobarevne plastikova hrackarstvi a hory papirovych krabic), kupujeme jeste teply a bajecne krupavy chleba (prepravka s temi chleby sala), za cerstva jej snime.
Zjistujeme, ze je dost pozde, trochu i spechame. Zbytecne. Autobuss ma stejne veliky zpozdeni.
Sedime tedy na ulici, potkavame dva cechy - take miri do Indie (pak do Nepalu), jedou s nami, ale v Iranu se nechteji zdrzovat. Taky v kancelari odezdame pasy, Honza se pak pta, co s nima bude, kdy je dostanem. Turek (nebo Iranec?) co ji nejakou pochoutku, jen zvyka, smeje se a mavne rukou - neresit.
Par nezarazenych Istanbulskych obrazu: tyrkysova opraskana zed, rada stolecku , zidlicek. Chlapi pijou caj, kafraj a kouri nargile; Snury pradla roztazene mezi domy, houfy decek...
Kostra domu, trika a trenky a ponozky a havy poveseny pres predni stenu a okny vidis prazdnou ulitu. Opusteny lidmi, schodisti i stenami, jen jemi vyznaceno. Rumiste; Pismena vykousana casem z vyvesnich stitu - hostel M RT. Sto korun za noc, pri polamane postele a praskle zrcadlo ve zlutem pokoji. V koupelne smrad, turecky hajzl a fotobunka nastavena dost mizerne. Clovek a by pri moceni ci obzvlaste pri srani provadel prostocviky...
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment