Podel reky sestoupame az k vesnici Kuarsi. Kameniska a cesty hlubokymi strzemi, kudy tece reka. Vudce z vesnice nam nabidne jidlo a nocleh. Po ceste povida. Pred nejakou dobou na nej snad spadl strom a zlomil mu obratel, asi s tim ma jeste problemy, pta se nas po nejakem leku, tabletce proti bolesti.
Ve vesnici nas pres noc nechaji v mistnim chramu - parozi, zvony a pramen posvatne vody, kterou mistni nabiraji do nadob, nosi si ji domu. Chodi se tu bez bot, je to tu v Indii v chramech zvykem. Pak nas ceka jidlo: kameny vydlazdene namesti a podel koberecky, bosi na nich sedime, vedle nas par mistnich. Talire spichnute z uschlych listu, pak oholeny chlapek jde a rukou nasype trochu ryze, pak do toho postupne omacky - z cocky, fazoli, nakonec cosi zeleneho s kousky masa, prasklou kosti. Do plechove nadoby vodu. A feferonku. Je to bajecne. Jako zakusek sladka cervena ryze. Takove spolecne jidlo mivaji dvakrat, trikrat do mesice, pri zvlastni prilezitosti - ted dostali nejake penize.
Vecer v chramu a nejaky obrad - jeden zvoni na zvonek a obchazi svatyni s horicim kadidlem, druhy na buben dela podlouhly a tahly hluboky zvuk, takove duneni. Troubeni na musli, zvoneni zvoncem. Zitra bychom meli dojit do vestnice Lamuu a odtud autobusem do Brahmauru, doplnit zasoby, prespat a vyrazit na druhy trek pres prusmyk Kugti (5000m).
Vecer jsme se jeste sli podivat za zvuky a nasli jsme mistni zpivat, tleskat, bubnovat na stary praskly barel. Dokonce musime i tancovat. A pak, kdyz uz pomalu jdem spat, prijdou se nejaky mistni holky podivat na nas. Dostanou susenky a seveli. Smrkaj a jsou pri tom fakt roztomily...
Dostanou susenky, strhnou obaly a je jasny, ze maji vb planu vsechny snist. Ale to vubec nevadi a jejich zvatlani a smrkani a mlaskani se ve tme na prknech chramu tak dobre posloucha.
No comments:
Post a Comment