Na manimahesh

Casne vstavani, caj a vyzivna snidane. Dle pruvodce bychom meli mit pred sebou tri hodiny vystupu do prousmyku Manimahesh. Slunce je schovano za horou a vzduch zebe, je to ale lepsi nez jit v zaru. Vyrazime k osme hodinene, okolo 11 se pred nami tyci posledni strme stoupani - na kameni vidim led. Namisto vitezneho pohledu pres prusmyky je tu dalsi pozvolne stoupajici kamenna plan, obklopena prstencem daleko vyssich hor - kudy povede cesta? Vzdadu je snehem pokryty masiv, dolu se plazi ledovec, vlevo hneda hola skaliska. Snad po stovce metru prijde hrozne zjisteni - ze cesta stoupa strme kamennou suti kamsi do holych skal po levici. Dost jiz vycerpani a rekl bych, ze i neprijemne zklamani zahajime dalsi vystup. Kus od vrcholku (nebo se to tak alespon zdalo) vsak spatrime u protejsiho masivu bourkove mracno, blizi se, vyckavame a sledujeme jeho pohyb, pak se rozhodnbeme pro sestup na plan. Z bourky nakonec neni nic, jen se spusti lehke snezeni. Dnes uz prechod nema smysl, postavime stany. Necekany aklimatizacni dychanek, pod majestatnymi masivy :)