Vlakem do Lahore

Pattoki. Vymezene hromadami smeti a zatouchajicimi kaluzemi. Ruch, kravy, buvoli a stale to straslive vedro.

Na zastavkach se to hemzi prodavaci dzusu, slazeneho caje s mlekem a kusem babovky, zebraky. Stanky s ovocem, trsy malickych bananu, chlazenou vodou. Ohromne kusy ledu lezi na hadru a taji, hrnce s omackami a k tomu placku. Jeden doji a do jeho talire se hned serviruje pro9 dalsiho. Ryze, hrebicek a bobkovy list, cervena omacka, zluta placicka, posypano cerstvou cibuli. Lenka si necha nandat do vlastniho hrnicku.

Vlak stoji a tahle zatroubi. Pak zatroubi podruhe a to uz se rozjizdi. Je to tak pokazdy. Vlak uz se dava do pohybu a Lenka si jeste kupuje caj, volam na ni. Tak rychle nastupuje a jeden za ni pribehne s cajem, druhy s drobnymi... Dvere jsou za jizdy otevrene celou dobu, kdyz je nikdo nezabouchne.

Lahore. Horko vedro a spina. Pruvodci varuji pred timto "mestem zlodeju" a pred ruznymi zpusoby okradeni. Prdevsim pred riksaky, kteri turistu zavezou do hotelu blizko nadrazi, pak uspani drogami, okradeni, podstrceni drog a vymahani uplatku - policajti falesni a nebo zkorumpovani... Vybrali jsme si doporuceny Queen's Way hotel a usmlouvame cenu dopravy na 70 rupek. Ostatni riksaci rikaji - zlodej, zlodeji. Po chvili opravdu zastavi, rika - bad hotel, doporucuje jiny, nenechame se zlomit. Sest lidi na motorikse, batohy na strese, div se to s nama neprekoti a doprava - silena, nepochopitelna, ukrutna. Vzduch modry vyfukovymi plyny, troubeni, neuticha, rev motoru, zacpy a kaluze a spina, zmatek... Nad tim spleti dratu a ceduli a napisu, michani pisem, prodavaci vseho mozneho a obliceje. Mijime Evropana? Albina? V mistnich hadrech, na motorce, drzi se ho drobna sneda zena. On - tucny zarudly oblicej, vlasy a vousy bile s cigaretove zlutymi odstiny, bily usmudlany turban.

Nas hotel je plny, i ten dalsi naproti. Nechame se presvedcit k jeho hotelu ale durazne rikame - ne u nadrazi, po chvili ale vidime, ze nas veze zpet k nadrazi. Vystupujeme a mensi hadka, zaplatime 80 rupek (davam mu jeste deset, abych zmirnil jeho nasrani). A ted s batohy proniknout timto zcela novym nepochopitelnym zmatkem a najit The Mall street a dalsi z doporucenych hotelu. Cesta je umorna, mnohe ulicky nevedou nikam, jinde jsou kaluze blata skoro po kolena a vsude nezmerne spiny. Na hotel dorazime ve stavu sluzne ozvykanem, propoceni a zniceni. Hlava boli ze smradu dopravy a prehrati.

Je tu blaznivy brit s cervenou hlavou. Je tu uz dost dlouho, ma tu snad i nejakou praci. Dobre se s nim povida, poradi, kde se dobre najist. Ubytovano dost anglicky hovoricich a evropanu. 150 rupii za noc a Internet :) Prepisu dalsi kus deniku.

Je tu par: ona z jizni afriky a on z Australie, bydli spolu v Londyne a uz rok jsou na cestach. Navstivili ruzne zeme, i Afghanistan, ale rikaji, ze ten neni moc bezpecny (mozna tak cesta Peshavar - Kabul, kterou absolvovali). Navic tam nedavno doslo k unosu nejakych Korejcu, za ktere bylo zaplaceno dost tucne vykupne, takze lze cekat, ze si ted lovem turistu budou privydelavat. Taky mistni rikali, ze skutecne prevzeti moci Talibanem je v tech horskych oblastech na spadnuti. Vypravi taky o svem drivejsim cestovanim na dva pasy - jeden do US a Izraele, druhy do muslimskych zemi stredniho a dalnejsiho vychodu, Syrie, Iran, Pakistan... Ale urednici US se to pry stejne nejak dozvedeli a kladli spoustu doternych otazek. Proc a kdy a jak dlouho. A taky pry: kde jste vzal tolik casu na cestovani? Dal jsem vypoved. A sokovany vyraz urednika: vypoved ve 31 letech, abyste mohl cestovat? Naproste nepochopeni. Chlape, co blaznite, co vase budoucnost? Jel navstivit sveho pritele do Chicaga a po vsech tech otazkach taky: kam jedete? Navstivit pritele. A jeho jmeno? William. Prijmeni? ... Hussein. Hussein?? Davaji taky par uzitecnych informaci ohledne prechodu Pakistan - Indie, ten nas ceka uz zitra. Sedi tu s nami jeste mlada, pekne upravena (nezvyk na toto misto) britka - novinarka, cestuje sama, v unoru asi taky ma v planu navstivit Afghanistan, pred ni vecere: kelimek od koly a krabice - KFC, je tu taky.

Na veceri jdeme za roh, co doporucil cervenohlavy brit a opravdu, jidlo skvele (filthy but very good) a pali jako cert - placky a ruzne omacky, nebo kus masa, rajce, malo palive, tak jen jedna hruzna feferonka - zabalene jako palacinka, znejici jako kebab. Kokakol a za rohem se dela caj: otlucene hrnce a plynovy varic, omyt zlehka naberacku a horkou vodou vyplachnout salky, z ohromneho hrnce nabrat par sberacek mleka, dat varit az vzkjypi, prihodit par lzicek cae, prilit jeste trochu mleka, cukr, nechat jeste nekolikrat vzkypet a do hrnku procedit pres naberacku a mnozstvi bylo velmi presne odhadnute a caj velice dobry.

Pak taky jdeme toulat hlavni tridou a kupujeme Shalmar Kaweez - zdejsi tradicni mistni odev a vyberu si jen ja (a holky ho dostanou na hotelu darem, pozdeji). Taky ty jejich cepicky pletene jarmulky a nebo takove pevnejsi hrnecky na hlavu.

Vecer na terase potkame jeste dva cechy, co tu toulali (a maji cas nejak do unoru), podnikli trek ledovcem okolo K2 - nutna spousta povoleni a taky vudcove, nosicove... Ledovec je zivy a promenuje se kazdym dnem, udoli je 3 km siroke a 60 km dlouho, tak ztratit se je velmi snadne. Nosici to nesou zlehka a neustale kouri hasis. Obvykle je trek jednosmerny, nyni ale v ceste lezi velika trhlina, tak se jde k ni a zpet.

Boj se starobylou prackou, zdimani pradla a povesit ho na velmi sporadicky zbyla mista na snurach a opet pomuze Komaruv gumicuk. Vecerni caje, kytara, harmonika a pak spat.