Cesta do Yazdu par drobku vcerejsiho dne

Jsme jiz na ceste do Yazdu, coz by melo byt meto vznikle z byvale oazy. Starobyly krasny autobus brazi vyprahly kraj. Vcera jsem jiz emel uz silu na dopsani par postrehu, zkusim to nyni.
Vcera v poledne jsme se vratili a hotel a doprali si ovocny obed, na treti hodinu jsme naplanovali cestu do Imamovy mesity, kterou jsme navstivili jiz dvakrat - jednou zavrena, podruhe obsazena modlicimi se. Tentokrat se jiz zadarilo, dojem kazi leseni hyzici cele nadvori. Hlavi sal ma obdivuhodnou ozvenovou akustiku. Zaprasene dvory. Dalsi turiste. Na miste, kde se minule bosky modlili muzi, ted sedi japonka, pise si denik, je bosa a bez zakryte hlavy. Pripada nam to ponekud bezohledne.

Prejedeni sendvicema a vyhladoveli (byt jsme obedvali), hledame neco mistniho: chleboplacky a neco na zpusob cockove kase (analogicke k arabskemu humusu rika Lenka): jedna misk zelenohneda, druha zluta, asi kari, citim v tom cosi koziho, pozdeji se dozvime, ze v tom je lilek...

Jdeme veceri jist na breh reky, slunce zapada a kolem zacinaji pikniky. Dava se s nami do reci mlada pekna persanka. Paria se jmenuje. Velice vstricna. Nechame si doporucit par mistnich specialit, ktere zkusime v Yazdu ochutnat, zve nas domu, ze by nam je uvarila, dava mi cislo a prosi o moje. Sbalen :) Za zeny se zde pry ale plati, necham si radsi zajit chut :) Lenka s Anicko si ze me pak po ceste domu po pravu tropi zerty. Jsme opet tak unaveni, ze se smejeme vsemu.

Po ceste do Yazdu jsme potkali radu zabavnych dopravnich znacek: Speeding = Accident, trojuhelnik se symbolem velblouda. V Yazdu se pry da koupit camel burger nebo camel kebab. A Komar si vzpomene na pisnicku od Skoumala: mam rad jizdu na velbloudu, pokud mozno v levem proudu... Jak presne vyobrazeni zdejsich pomeru.

Vnejsi okraje zatacek jsou pri krajnicich vybaveny vystupujicimi cvocky. Dumame, zda je to pro pripad, kdyby ridic usnul, ci aby mohl bezpecne sledovat silnici i v noci bez zapnutych svetel - braillovo silnicni znaceni. Nas bezzuby ridic ziva.

Yazd a jeho horko. Mesto v poustnim stylu. Zaplivany hotel, par Indu. Na ulicich je videt pakistanske odevy, sem tam. Na nadrazi jsme svacili fikovy jogurt, ktery se ukazal byti salatovou zalivkou cibuli a cesnekem (obrazek cesneku chybne vyhodnocen jako fik). I pres pocatecni trpke zklamani to bylo dobre. Kuchyne, zasvineny plynovy varic, konvice s vodou, tak varime caj. Stara svraskla zenska v cadoru se usmeje a Indka co poradi s varicem ma neuveritelne dlouhe prsty.

Dosly nam mistni penize, jdu tedy do banky promenit dolary. Chvlil bloudim, ptam se... Saderat bank of Iran ma jiz zavreno: tomorow morning, sir, to uz bude pozde. Zkusim krmit bankomati moji kartou, ale bezuspesne (pak se dozvim, ze to mozny v Iranu vubec neni, pouze pres banku), tak se vydam na cestu zpet.Trochu pritom zbloudim, zkusim jeste jednu banku a jsem nasmerovan k Aminovi - smenarnikovi. S nove nabytymi financemi chci koupit neco k jidlu, chlapek se dvema malyma detma me zavede do zapadle pekarny v postranni ulicce: pet placek za 100 tumanu (asi dve koruny), nedaleko jeste kostku bajecneho syra a par rajcat. Na hotelu uz nikdo neni. Svacina na strese, schovat syr do lednicky mezi lahve s chladici se vodou a opet bloumani ulicemi a najdu mesitu, zute boty a rozmerne ztichle stiny uvnitr a mekke koberce a knihovny. Nadovori s podstavci na knihy pro cteni na zemi, tvori kruh. Amala decka a moje snadaly, okolo par jednoduchych starych pantofli mistnich.

Navecer se shledame s Komarem a Lenkou , jedeme do setmelych ulicek a ozarenych hlavnich trid jeste jednou. Doptame se na cajovnu, ale je oskliva, turisticka. Vecere a spani na strese.