Esfahan den druhy

enka trochu chori, ale zvlada to dobre. Rano jsme vstali brzo a sli se podivat do nejvetsi/nejkrasnejsizdejsi mesity. Je trochu skryta a y si cestu zkracujeme vedlejsimi ulickami. Ty snad na mapach nejsou skoro vubec vyznaceny, jedinym esenim je bloumat zhruba kyzenym smerem a cekat, kdy te kroky, zatacky, pruchody a krivolake ulicky trvi, prozkoumaji, pohlti a vyvrhnou snad tam, kam miri, nebo i jinde.

V bilych ulickach tri mali kluci: zvedave pohledy, salam! Z dalky, dost bezpecne, hlava vykoukne zpoza zdi: salam, salam...

V zapadlosti pekara, kazdy z nas dostane po placce za cenu mavnuti osmahle ruky. Usedneme ku vchodu male mesity a jime placky, kolem jen malo lidu. Jedna zahalenice projde, liba kachlikovou zed. Chlapek co bydli aproti otevira branu, prekvapene kouka na tri cizince. Vytahne motorku, gesto pozvani na vodu, neco k piti, odmitneme, odjede pak.

Jak jsme se pozdeji dozvedeli, Ramadanovy pust zacal az dnes. A lidi to celkem dodrzuji. Asi museji, pry muzou byt potretani - whipping, rikal nam v podvecer kdosi.

Mozna se holkam povedlo mensi faux pas, kdyz vstoupily do muzske casti mesity (?) pri motlitbe. Ja jsem se pred vstupem radsi zeptal a tak jsem nevidel nic, protoze me nepustili. Su hlupak.

V mesitach byvaji nadoby plne keramickych (jako z nepalene hliny) mydlicek. Ruznych tvaru a velikosti, s obrazky, napisy i jen hole. Pry na ne modlici se muslimove prikladaji celo a kaminky jsou putovni a z ruzych mist. Jsou pak k nlezeni skoro vsude pohazene, polozene: u pat sloupu, na vodomeru, rimsach, v rozich. Motlitby zacinaji a my jsme vyhnani.

Cestou zpatky chceme koupit zluty meloun. A pohlti nas hloubka trziste. Jednolity proud, hromady cibuli, brambor, melounu, lilku, kram s ruznymi fiky, lampy z zarovek se stinitky s ohnuteho alobalu. To byl silny zazitek.

Je uz ted dost vecer a ja jsem prejezeny a znaveney, vecereli jsme opecene kure, salat a rajcata s okurkami ve slanokyselem zvlastnim nalevu, nemam uz ani silu psat. Komar s Honzou hraji, ja pujdu spat.