Tedy do Indie

Budi me horko a v ulicich oziva hlucna doprava. Je dost brzy a tak trochu pisu, trochu ctu, uvarim si caj. Kdyz se vzbudi i ostatni a zjistujeme, v jakem stavu rozbiti jidlem jsme (precejen to jeste snasim relativne dobre), rozhodujeme se k navsteve Lahorske pevnosti a k ni prilehle mesity. Vstupne pro deti pet rupek, pro dospele deset a pro cizince dve stovky. Rozhodli jsme se sehrat divadelni inscenaci chudy student z vychodni evropy a tak nakonec za 3 osoby zaplatime zhruba 330 rupek a vysypeme z penezenek hromadu drobnych. U pokladny to hamizne sbira - par susni z iranu a turecka, ceska desetikoruna... Uvnitr poruznu pozavirano, obestaveno cihlami. A dycha z toho opustene stari, zanedbanost s davnovekosti. Rozhlehle prostranstvi a snad i par muzeji, mozna zavrenych, nemeli jsme cas.

A ovsem mesita - vstoupis bez bot do vnitrniho prostoru, cerveny kamen je sluncem rozzhaven k nesnesitelnu - bosou nohou lze jen stezi prejit napric. Mramorove podlahy a zbytek v kridove cervenych odstinech a puvabne krasne. Cely komplex je dilem mughalske dynastie. Za casu jejich vlady bylo Lahore centrem rise.

Odpoledne dokupujeme jidlo do hor a cas tak kvapi, ze na hranice jedeme dost pozde a minuty odplyvaji, najate taxi jede rychle a odhani vse klaksonem z cesty. Chlapkove na motocyklech s ohromnymi dzbanyy a taky jedni vezou pres sebe prehozenou zivou ovci - pres ten vsechen mumraj a ruch dopravy zazracne klidnou. Stempl a Pakistan je za nami pak projit prostorem mezi zememi - tam zavody nosicu v barevnych kosilich, behaji a predavaji si krabici z hlavy na hlavu (prekladka zbozi, kamiony tu asi neprojedou), nejaky je i hulkou diriguje. A tu se jeden v modre kosili chladi pod pumpou. A na Indicke strane - uz je zavreno, prijde zitra... Softver nefunguje, pocitace jsou vypnuty, mame z toho jen problemy... Dlouho trva, nez je presvedcime - a jednovstupe Pakistanske vizum a ucel toho vseho je brzy jasny - drobny "gift" za vyrizeni. A to tedy uz nepujde jinak, ale podari se nam vzbudit dojem zoufalcu a chudaku. 20 dolaru, co chce od nas nedostane, vnutime mu 10 a tak jsme skoro po dvou tydnech (pro nektere presne po dvou) konecne v Indii.

A jak vstoupime na zdejsi pudu, tak to zacina. Nabizeji vsechno mozne, jak kolovrat, bez moznosti je odehnat. Vodu clovekovi z Izraele, ktery na batohu ma tu samou a jeste vetsi, nam vodu, opecene kukurice, polevky, placky capati.
Pockame tu na slavnost uzavirani hranic a sundavani vlajek - je to pry zajimava podivana. Tak tez smenime Iranske penize - chlapek, co to s nim vyjedname shani Indicke rupie po vsech certech, nakonec to da dohromady, obchod uzavren. Je to i majitel obcerstveni a my tam pak hladovi jdeme neco snist, vyleti na nas a vnucuje nam stusek penez - tech Iranskych, co s nami pred chvili vymenil. Mumraj a vysvetluji nam lidi okolo, ze slo o omyl, on se spletl, nedorozumeni. To to divne, je to silene, je to nesportovni, ale rupie nakonec vratime. A pak uz zminovana slavnost: Totiz prechod - jeho stredobod - je dvojita brana, po kazde strane stozar s narodni vlajkou. Pestrobarevny dav proudi do amfiteatru na indicke strane, limonady, popkorn a barvy duhy. Je plno. Na Pakistanske strane - chrup s vypadanymi zuby, skoro prazdno. Jen hrstka lidi.

Indove maji roztleskavace, ktery do mikrofonu pokrikuje hesla a dav mu jednohlasne odpovida, zni Indicke pisne, zpoza brany se line Pakistanska pisen. A pak to konecne zacne (po docela dlouhe dobe). Vojaci s chocholkami na cepickach, v dumyslnych choreografiich, ktere spocivaji prevazne v ruznem vykopavani a capich krocich, taky pochod s prehnanym mavanim rukama, stavi se proti sobe, kopaji kolem sebe, na obou stranach podobne. Brana se otevira a vojaci se postavi proti sobe a tak srandovne pri tom kopou nozickama a dupou jako nahnevane deti a je to vsechno ohromne komicke. Presneji: tribuna turistu se vali po zemi v zachvatech smichu, ale Indove se tvari ohromne vazne. A kdyz se vojackove dost vykopou, sundaji se vlajky, shormazdi se zurivy dav, zarve par hesel a jde se domu. Taxi do Amritsaru s mezipristanim ve smenarne (abychom na nej meli), ubytujeme se ve Zlatem chramu - poutnim a velmi posvatnym mistem Sikhu - je tam nocleh (a pry i jidlo) zdarma, lidi poruznu spi vsude mozne a na chodbach. Soucasti toho komplexu je taky primo budova Zlateho chramu. Stavba pokryta spoustou zlata a kolem nadrz plna temne posvatne vody, plavou v ni velike ryby. Smi se sem pouze bez bot a se zakrytou hlavou. A i tady ruzne polehavaji a spi, diskutuji nebo se modli hloucky lidi. Ten bily mramor a cerna voda, zlato chramu a rozvlneny, rozpity obraz v nadrzi, stribrne prouhy odrazu lamp a jinych svetel.

V noci je dusno a vedro a musim se jit parkrat napit a namocit si hlavu... Uz se docela tesim do hor.