Prijeli nam Peta s Kaldou. Takze posledni pripravy pred trekem. Marne se snazime ziskat mapy s lepsim rozlisenim a ani gps nakonec nebude. Zdejsi mapy jsou pouze silne orientacni, malovane rucne, bez meritka a jakekoliv hodnoty. Dokoupili jsme posledni zasoby a sli se podivat k posvatnemu jezeru Dal (v hindu to znamena cocka, nebo mozna lusteniny). Je nedaleko, ale cesta se pusobive krouti po boku horu a dolu je hloubka, co u nas nebyva k videni. Posvatna voda asi musi byt nutne spinava a zluta jak kafe s mlikem. I ryby s cervenyma tlamama radsi dychaly vzduch.

V McLeod Ganj jsme se jeste byli podivat na budhisticky chram, ale marne jsem hledal ten notoricky znamy pohled na Dalajlamovo sidlo. Mozna jsem se zmylil, mozna je ten obraz odjinud. Pocetna komunita tibetanu. Hlavne je ale Dharamsala i McLeod Ganj tak vyhledavanou turistickou destinaci, ze uz to tu vypada trochu jako v Disneylandu, nebo v ceskem Spindlu (jako to vyhodnotili nasi lyzarsti instruktori). Vyhledavane misto pro davy Izraelcu, ale to asi cela Indie. Snad je to tiim, ze na zapad je to sama muslimska zeme, kam nemohou.