Rano nas budi docela casne, snidame opet capati s omackou prevazne z brambor, fazoli a paprikky, priliji taky dal - hnedou cockovou omacku. Placky capati jsou z jednoducheho testa - pouze mouka a voda. Placka se uvali a pak nekolikrat rychle prehodi mezi rukama, cimz asi dostane ten spravny tvar (prumery se ruzni, honaci si vecer pekli velike, rano jsme snidali drobne, asi 15cm v prumeru) a hodi se na kovovou panev nad hlinenou pickou nebo ohnem (co je po ruce), tam se chvilku opeka, nacez ji obratna ruka hodi do popela mezi uhliky. Capatka se tam nafukuje, zatimco je s ni pomalu otaceno. Kdyz se dostatecne ponafukuje a opopeli, dilo je hotovo. Je to jednoduche a za tepla chutnaji bajecne a popel vrze mezi zuby.
Casne vyrazime smer Manimahesh, hned zkraje nas ceka umorne stoupani do strmehoi kopce se sluncem v zadech. Po ceste mijime zenu zenouci nepocetne stado krav a hrstku koz vzhuru, predjizdeni na uzke stezce neni myslitelne. Stara lina krava jde posledni, ja za ni, na ocase se ji houpe zelena masle - asi oznaceni? Mineme nekolik skolaku - bezi dolu do skoly, maji obrovske tasky a kdyz nas uvidi, zastavi se a ziraji. Oci a pusy dokoran.
Nahore odpocivame a staneme se svedky stadniho sporu - dve kravy se potrkaji u pitka, ta se zelenou masli srazi druhou ze srazu. Docela ve me hrklo, ale krava se drape zpet na cestu, spadla jen kousek, prestoze svah je tak strmy.
Nas pochod se dnes nese v duchu Santi - totiz zadny spech, pekne zvolna. Mineme dalsi stado koz, ovci a krav. Starecek se pta, kam jdeme a kolik stoji batoh, pod pazi nese dve mala kuzlatka.
Po nejake chvili dorazime do dalsi drobne vesnice - mala, na ruzovo natrena kaplicka, nebo chramek, kravska lejn na strmicich se kameny vydlazdenych cestach mezi domy. V zahradach trci kostata vzrostleho konopi. U domu, nad jehoz dvermi je psano wel-come pozadame o caj, v mylnem domneni, ze jde o hospodu. Ten napis tu maji snad vsechny domy, co jsme potkali. Nekolik zen ruzneho stari a dve male deti. Prinesou sesity pytel na sezeni, cervena jablka a k nim misku koreni - sul, mlete papricky a cesnek. Tak chroupeme solena jabka, odpocivame a ony na nas tak udivene koukaji. Kalda je vyfoti a z tech fotek jsou u vytrzeni a ukazuji si, stebetaji. Stary chlapek vyjde ze staveni, posadi se na zidku a zapali si velikou dymku. Zavane trava. Pak se kamsi vytrati. Pijeme caj a vsude mracna much. Odmitnou za pohosteni penize, tak jim dame cokoladu. Podari se nam z nich jeste vymamit to dobre koreni, dostaneme na cestu kazdy po dvou jabkach. Rozlouci se s nami usmevy hnedymi cokoladou.
Meli bychom dojit k rece, ale bude nam to trvat jeste dost dlouho, cesta vystoupa vzdy na vrchol kopce a pak strme spadne dolu a opet splha vzhuru na dalsi svah, do toho pali slunko. Mineme oholene scesane pole travy, nekolik lesu a svatyni, oltariku. Konecne pak najdeme most pres horsky potok s ukrutne ledovou vodou, kde si nedopreji koupel. Barevne nudle koupene v Pakistanu smichane s tunakem zachrani chutove to dneska ziskane koreni. Opet brzy (okolo osme) jdeme spat.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment