Esfahan - den prvni

Dojeli jsme do Esfahanu. V pet hodin rano – autobusy tu, asi dusledkem sebevrazedne jizdy, vzdy prijizdejio nejak brzo, v prubehu noci. Mel jsem dojem, ze jsme jednou dokonce proletli mezi dvema protijedoucimi kamiony. Ramadan podle vseho uz zacal, ocividne to ale nikoho moc netrapi. Do rana dospavame v parciku (vedle nas podobne dospavaj Iranci zabaleni do deky a kus vedle piknikuje rodinka) Vsichni se tu vesele futruji. Snad jedinym projevem Ramadanu: nekteri kouri opatrne a v noci pred oficialnim zahajenim pustu (to je ve 4:00 rano) se cpou o to vic. Na nadrazi se komar pokousi pouzit svuj drivkovy varic – par klaciku, papiru a odpadku. Obrovska mracna koure a marna snaha. Cele to musi vypadat ohromne zoufale, protoze za chvili k nam prijde zena od "pikniharu" a prinasi ohromny plynovy varic. Komar pro hrdost odmita, varci tu tak stoji, pres dva marne pokusy... rodinka pak zmizi, i s varicem, a my – bez caje.

Isfahan. Tech drobnych zazitku bylo opet mnoho. Prvni zkusenost se zdejsi hromadnou dopravou. Predni pulka autobusu je vyhrazena muzum, zadni se cerna zenami v cadorech (vymysleli jsme pro ne pojem – cadorejnice). Za cestu se plati dvema listky po 250ti rialech (padesatnik): Kdyz vystoupis, dobehnes k prednim dverim a jizdne zahodis do kyblicku vedle ridice. Turisticke smisene pary pochopitelne obsadi prostredek dopravniho prostredku.

Brzy tu najdeme tradicni utociste nizkonakladovych turistu – hotel Amir Kabir. 5 chomejni na hlavu. Mozna je na miste trochu vysvetlit zdejsi penezni system, ktery pry mistni radi zneuzivaji ke klamani turistu (my jsme se s nicim takovym zatim nesetkali). Zakladni menou je rial, temer bezceny. Deset rialu se v hovoru oznacuje jako 1 toman, nebo tuman. Na vsech bankovkach je sice hlava Chomejniho, ale Chomejni se rika taky zelene desetitisicovce – to je zhruba nasich 20 korun, jeden dolar. Tri nazvy pro jednu menu.

Ve meset nas odchyti dalsi Iranec, provadi nas bazarem a ukazuje mistni vyrobnu barviv – temna kobka, hromada uschle kury z granatovych jablek, jutove pytle. Druha mistnost s kruhovym mlatem: uprostred rozmerny mlynsky kamen, drive pohaneny oslem, dnes motorem. A stresnim pruduchem pronika intenzivni proud svetla skrz ktery se honi tisice zrnek prachu a namletiny. Starobylost zakletych a odeslych jiz casu. Taky vyrobna a opravarna perskych kobercu a taky strecha bazaru. Pohled pres hrbolate hlinene svrsky domu a susi se nekolik persanu. A jako to byva pry zvykem, dovede nas pak nas pruvodce ke svemu otci (?), co dela grafiky a malby, taky na velbloudi kost. Jeho fotka je v pruvodci Lonely Planet. Ve dvorku jsou take vyrabeny koberce, par malickych kupujeme.

Mesity – ty hlavni a zname, propagovane – jsou tu tri. Jedna dnes navstivena je zavrena, bazaar okolo hlavniho Imamova namesti je temer az odpudive turisticky. Je Ramadan a presto pak najdeme rychle obcerstveni (drink cocacola), kde si davame jakesi mistni odnoze hamburgeru a baget – toustu. Kupuji sit toust s kari-kuretem. Jak se zahy ukaze, kure neni kure ale mozek, docela to slo, takove mazlave cosi... Internetova kavarna a kontakt s domovem.

Mesto Isfahan je proslule taky svymi mnoha mosty pres reku, ktere jsou architektonicky velmi pekne. Jsou to taky frekventovana mista pro ruzna setkavani a vecerni posezeni venku pod otevrenym nebem. Nejkrasnejsi most ma na sve jedne strane schody jdouci az k melke vode. Je prijemne sedet u hladiny a poslouchat vlny. Je to asi taky dost dobre misto pro vypraveni si velikych tajnosti, protoze sum proudu slova brzy odnese pryc.

Na mostech jsme se sobe ztratili, coz bylo nakonec moc prijemne, protoze v mensi skupince se lepe chodi. Mensi svacinka – hnusny pytlikovy caj v pytliku (asi zdejsi specialita :)), mastne placky plnene zeleninou a kelimek velmi palive omacky. Jedli jsme to na schodech v sumu melke vody. Pri jidle Komar vypravi pribeh a ukazuje pritom za sebe zdvihnutym palce. To je zde velmi neslusne gesto (tak jako smrkani a to je pri ryme z unavy a zdejsiho vzduchu dost zle), snazime se knotrolovat, ale tohleto nam dost casto unika. Vetsinou to prochazi bez povsimnuti. Arabske nebo perske pocitani na prstech od ukazovacku nebo malicku nemame v krvi.

Jdeme i a dalsi mosty, dava se s nami do reci byvaly namornik, co dost scestoval svet, dlouho stravil ve svedsku. V rece parta kluku (jsou z jihu, horkokrevni), zpivaji a rytmus tleskaji botami, ktere si sundali. Konverzacni modely irancu lze obohatit o typ – student/profesor anglicke literatury. Anglictina na pomerne slusne urovni. Neni divu, ze se davaji do reci, neni asi mnoho jinych prilezitosti k procviceni...
Jsme tu uz kolik dni a jeste jsme neochutnali zadnou poradnou mistni specialitu... Ramadan?